Tag: சுத்தாத்வைத_சைவசித்தாந்தம்

  • Karma and Liberation in Saiva Siddhanta

    Karma and Liberation in Saiva Siddhanta


    TaHiEnFrEs

    கன்மம் – சித்தாந்திகள் கொள்கை:

    இந்தியத் தத்துவ தரிசனங்கள் எல்லாம் கன்மக் கொள்கையைப் பற்றிப் பேசுகின்றன.என்றாலும் அவற்றுள் வேறுபாடு உண்டு.பவுத்தம் ஒருவன் அறிந்து செய்த வினையே பலனைக் கொடுக்கும், அறியாது செய்த வினை, வெறும் செயல் அளவில் நின்று விடும் என்று கூறும்.

    சமணம் அறிந்து செய்தாலும் அறியாமல் செய்தாலும் செய்த வினை தானே பலனைக் கொடுக்கும் என்று கூறும்.இதற்கு இளங்கன்று ஒன்றைப் பசுமந்தையில் புகுத்தின் அது தன் தாயைத் தானே தேடி அடையும்.அதனைப் போலப் பல பிறவிகளிலும்,வினை, தன்னைச் செய்தவனையே சென்று சேரும் என கூறுவர்.(பசுவின் கன்று சடமல்ல, வினை சடம்)

    சைவம் இதற்கு மாறுபட்டு வினை,சடம், அறிவற்றது.தானே செய்தவனைச் சென்று அடையாது.இறைவனே வினையைச் செய்தவனுக்குக் கன்ம பலனை அறிந்து ஊட்டுவான் என உரைக்கும்.

    பெரும்பாலான சமயங்கள் கன்மக் கொள்கையை வெறும் ‘காரண காரியங்கள்’ ஆகவோ,ஊழாகவோ தலை எழுத்து எனும் குறுகிய நோக்கிலேயோ காண்கின்றன.சைவசித்தாந்தத்தில் வினைக் கொள்கை வினையினை அடிப்படைக் காரணத்திலிருந்து ஆராய்கின்றது.சித்தாந்தத்தில் வினைக் கொள்கை அறிவுப்பூர்வமானதும் விரிவானதும் ஆகும்.

    “செய்வினையுஞ் செய்வானும் அதன்பயனும் கொடுப்பானும், மெய்வகையால் நான்காகும் விதித்த பொருள்.” எனச் சைவமே கொள்ளும்.

    மூலகன்மம் என்னும் நூலிற்கு முனைவர் ஸ்ரீ கோ.ந.முத்துக்குமாரசாமி ஐயா அவர்கள் அளித்த மகிழ்வுரையிலிருந்து…


    English IAST Transliteration

    kanmam – siddhāntikaḷ koḷkai:

    indiyat tattuva darisaṉaṅkaḷ ellām kaṼmakk koḷkaiyaip paṟṟip pēcukiṉṟaṉa. eṉṟālum avaṟṟuḷ vēṟupāṭu uṇṭu. pauttam oruvaṉ aṟintu seyta viṉaiyē palaṉaik koṭukkum, aṟiyātu seyta viṉai, veṟum ceyal alaavil niṉṟu viṭum eṉṟu kūṟum.

    camaṇam aṟintu seytālum aṟiyāmal seytālum seyta viṉai tāṉē palaṉaik koṭukkum eṉṟu kūṟum. itaṟku iḷaṅkaṉṟu oṉṟaip pacumantaiyil pukuttiṉ atu taṉ tāyait tāṉē tēṭi aṭaiyum. ataṉaippōlak pala piṟavikaḷilum, viṉai, taṉṉaic ceytavaṉaiyē ceṉṟu cērum eṉa kūṟuvar. (pacuviṉ kaṉṟu caṭamalla, viṉai caṭam)

    caivam itaṟku māṟupaṭṭu viṉai, caṭam, aṟivaṟṟatu. tāṉē ceytavaṉaic ceṉṟu aṭaiyātu. iṟaivaṉē viṉaiyaic ceytavaṉukkuk kaṉma palaṉai aṟintu ūṭṭuvāṉ eṉa uraikkum.

    perumpālaṉa camaṅkaḷ kaṉmakk koḷkaiyai veṟum ‘kāraṇa kāriyaṅkaḷ’ ākavō, ūḷākavō talai eḻuttu eṉum kuṟukiya nōkkilēyō kāṇkiṉṟaṉa. caivasiddhāntattil viṉaik koḷkai viṉaiyiṉai aṭippaṭaik kāraṇattiliruntu ārāykiṉṟatu. siddhāntattil viṉaik koḷkai aṟivuppūrvamāṉatum virivāṉatum ākum.

    “ceyviṉaiyuñ ceyvāṉum ataṉpayaṉum koṭuppāṉum, meyvakaiyāl nāṉkākum vititta poruḷ.” eṉac caivamē koḷḷum.

    mūlakanmam eṉṉum nūliṟku muṉaivar śrī ko. na. muttukumārasāmi aiyā avarkaḷ aḷitta makiḻvuraiyiliruntu…

  • Understanding the Role and Significance of Siva Lingam and Siva Temple

    Understanding the Role and Significance of Siva Lingam and Siva Temple


    TaHiEnFrEs

    கடவுள்‌ சிவபெருமான் ஒருவரே. அவர்‌ அறக்கருணையாலும்‌ மறக்கருணையாலும்‌ உயிர்களுக்கு அநுக்கிரகம்‌ செய்யும்‌ பொருட்டு எடுத்துக்கொண்ட அருள்‌ வடிவங்கள்‌ சந்திரசேகரர்‌, சோமாஸ்கந்தர்‌ முதலாகப்‌ பலஉள்ளன. சிவபெருமானது ஆணையைப்‌ பெற்று உயிர்களுக்கு நிக்கிரக அநுக்கிரகங்களைச்‌ செய்கின்ற திருமால்‌ நான்முகன்‌ முதலிய தேவர்‌களும்‌ உள்ளனர்‌. முன்னே சொல்லிய கடவுளரின்‌ திருவுருவங்களும்‌ பின்னே சொல்லிய தேவர்களின்‌ திருவுருவங்களும்‌ சிவாலயத்தில்‌ வைத்துப்‌ பூசிக்கப்‌ பெறுவதால்‌ சிவாலயம்‌ அனைத்துத்‌ தெய்வங்களின்‌ சொரூபமாக அமைந்திருக்கிறது. மேலும்‌ உயிர்‌களுக்கு அருள்புரிவதற்குச்‌ சிவபெருமான்‌ அருவம்‌, அருவுருவம்‌, உருவம்‌ ஆகிய மூவகைத்‌ திருமேனிகளையும் கொள்ளுவார்‌. சிவாலயத்தின்‌ பள்ளியறையிலுள்ள கண்ணாடியில்‌ அருவ வடிவமும்‌ சிவலிங்கத்தில்‌ அரு வுருவ வடிவமும்‌ சந்திரசேகரர்‌, விநாயகர்‌ முதலிய திருவுருவங்களில்‌ உருவ வடிவமும்‌, அமைந்துள்ளன.

    இன்னும்‌ சிவாலயத்திலுள்ள சிவலிங்கம்‌ பதி, இடப தேவர்‌ பசு, பலிபீடம்‌ பாசம்‌ என்பதும்‌ அறியத்தக்கதாகும்‌.

    இங்ஙனமாகச்‌ சிவாலயத்தில்‌ உள்ள உண்மைகள்‌ விரிக்கிற்‌ பெருகும்‌. உண்மை நூல்களை ஓதியுணர்ந்த ஆன்றோர்களிடம்‌ இவற்றைக்‌ கேட்டுத்‌ தெளிந்து அமைதி பெறுவது அறிவுடைமையாகும்‌,

    பொருளாற்றலும்‌ அருளாற்றலும்‌.

    காணப்‌ பெறுகின்ற எல்லாப்‌ பொருள்களிலும்‌ அவ்வவற்றுக்கெனத்‌ தனித்தனியே ஆற்றல்கள்‌ அமைந்திருக்கின்றன. இதைப்‌ “பெளதிக ஆற்றல்‌” என்று சொல்லுவோம்‌. இதைப்‌ போலவே எல்லாப்‌ பொருள்களிடத்திலும்‌ எதனாலும்‌ அளந்தறிய முடியாத தெய்வீக ஆற்றலும்‌ நிறைந்திருக்கிறது. அதனாலேயே அறிவற்ற பெளதீக ஆற்றல்‌ அறிவுள்ள மனித ஆற்றலுக்கும்‌ அப்பாற்‌ பட்டுச்‌ செயற்பட்டு விடுகிறது.

    பொருளாற்றல்‌ பொருள்களில்‌ தங்கியிருந்து வெளிப்படுவது போல அருளாற்றல்‌ அருள்‌ நிறைந்த சிவஞானியரது உள்ளம்‌ உடம்பு செயல்‌ முதலியவற்றிலும்‌ அவர்‌ கைக்கொள்ளும்‌ தருப்பை மாவிலை முதலியவற்றிலுமாக எளிதில்‌ வெளிப்பட்டு அனைவருக்கும்‌ பயனை வழங்குகிறது.

    கும்பாபிஷேக தத்துவம் என்னும் நூலில் சைவத்திரு தத்புருஷ தேசிகர் அவர்கள்.


    English IAST Transliteration

    kaṭavuḷ civaperumāṉ oruvarē. avar aṟakkaruṇaiyālum maṟakkaruṇaiyālum uyirkaḷukku anukkirakam ceyyum poruṭṭu eṭuttukkoṇṭa aruḷ vaṭivaṅkaḷ candirasēkarar, comāskandar mutalākap palavuḷḷaṉa. civaperumāṉatu āṇaiyaip peṟṟu uyirkaḷukku nikkiraka anukkirakaṅkaḷaic ceykiṉṟa tirumāl nāṉmukaṉ mutaliya tēvarkaḷum uḷḷaṉar. muṉṉē solliya kaṭavuḷariṉ tiruvuruvāṅkaḷum piṉṉē solliya tēvarkaḷiṉ tiruvuruvāṅkaḷum civālayattil vaittup pūccikkap peṟuvadāl civālayam anaittut teyvaṅkaḷiṉ sorūpamāka amaintirukkiṟatu. mēlum uyirkaḷukku arulpuriṟataṟkuc civaperumāṉ aruvam, aruvuruvam, uruvam ākiya mūvakaitt tirumēṉikaḷaiyum koḷḷuvār. civālayattiṉ paḷḷiyaṟaiyullḷa kaṇṇāṭiyil aruva vaṭivamum civiliṅkattil aruvuruvam vaṭivamum candirasēkarar, viṉāyakar mutaliya tiruvuruvāṅkaḷil uruva vaṭivamum, amaintuḷḷaṉa.

    iṉṉum civālayattilluḷḷa civiliṅkam pati, iṭapa tēvar pacu, palipīṭam pācam eṉpatum aṟiyatakkadākum.

    iṅṅaṉamākac civālayattil uḷḷa uṇmaikaḷ virikkiṟ perukum. uṇmai nūlkaḷai ōtiyuṇarnda āṉṟōrkaḷiṭam ivaṟṟaik kēṭṭut teḷintu amaiti peṟuvatu aṟivuṭaimaiyākum.

    poruḷāṟṟalum aruḷāṟṟalum.

    kāṇap peṟukiṉṟa ellāp poruḷkaḷilum avvavaṟṟukkeṉat taṉittaṉiyē āṟṟalkaḷ amaintirukkiṉṟaṉa. itaip “pautika āṟṟal” eṉṟu solluvōm. itaip pōlavē ellāp poruḷkaḷiṭattilum etaṉālum aḷantariya muṭiyāta teyvīka āṟṟalum niṟaintirukkiṟatu. ataṉālāyē aṟivaṟṟa pautīka āṟṟal aṟivuḷḷa maṉita āṟṟalukkum appāṟpaṭṭuc ceṟpaṭṭu viṭukiṟatu.

    poruḷāṟṟal poruḷkaḷil taṅkiyiruntu veḷippaṭuvatu pōla aruḷāṟṟal aruḷ niṟainta civajñāṉiyaratu uḷḷam uṭampu ceyal mutaliya vaṟṟilum avar kaikkoḷḷum taruppai māvilai mutaliya vaṟṟilumāka eḷitil veḷippaṭṭu aṉaivarukkum payaṉai vaḻaṅkukiṟatu.

    kumpābhiṣēka tattuvam eṉṉum nūlil caivattiru tatpuruṣa dēśikar avarkaḷ.

  • The Temple as a Microcosm of the Universe: A Saiva Explanation

    The Temple as a Microcosm of the Universe: A Saiva Explanation


    TaHiEnFrEs

    உயிர்கள் கர்ம சக்கரத்தாற் சுழன்று பிரபஞ்ச வாசனையில் அழுந்தி, தாரம்,
    தனம் முதலான பொருள்களின் மோகத்தால் சுகதுக்கங்களைக் கடலலைபோல் ஓயாது
    மாறி மாறி அனுபவிக்கின்றன. கடவுள் எங்கும் வியாபகராயிருத்தலால் எந்த
    விடத்திலிருந்தும் அவரை வழிபடலாம் என எண்ணில், சுகதுக்கரூப அலைகள்
    எங்கும் சூழ்ந்து கொண்டிருத்தலால் அவை அவ்வழிபாட்டை நிலைக்கவொட்டாது
    தடைபண்ணும். ஆகவே ஒருமனத்தோடு வழிபாடு செய்வதற்குரிய இடம் ஆலயம்.
    எல்லோரும் ஒருங்குகூடிக் கடவுளை வழிபடுவதற்கும் ஆலயம் அவசியமாகும். எனவே
    ஆலயமானது எங்கும் வியாபியாவிருக்கிற கடவுள் மந்திர பூர்வமாக ஸ்தாபிக்கப்படும்
    வடிவங்களில் வெளிப்பட்டு ஆன்மாக்களுக்கு அருள்புரியுமிடமாகும். ஆ – பசு லயம்
    ஒடுங்குதல், எனப் பொருள்படுதலால் அது ஆன்மாக்கள், தம்மைப் பத்தித்த ஆணவ
    மல வலி ஒடுங்கப்பெற்றுப் பேரன்புடன் மனோவாக்குக் காயங்களென்னும் திரிகரணங்களாலும் முறையே சிந்தித்து, வாழ்த்தி, வணங்கி, அருண்ஞானமடைந்து, இறைவனிடத்து ஒடுங்குவதற்குச் சாதனமான இடமாகும்.

    சிவாலயம் அண்டத்தில் காணப்படும் பாகுபாடுகளையும் பிண்டத்தில் காணப்படும் பாகுபாடுகளையும் குறிப்பதாகும். அண்டத்தில் காணப்படும் அத்துவாக்களின் வகையாலும் உடலில் காணப்படும் உறுப்பு வகையாலும் தியானத்தின் நிமித்தம்
    உடலிற் பாவிக்கப்படும் ஆதாரங்களின் வகையாலும் சிவாலயம் அண்ட பிண்ட ஸ்வரூபமாயுள்ளது.

    ஆலய வழிபாட்டின்‌ தத்துவம்‌ என்னும் கட்டுரையில் “ சிவாகம வித்துவான்‌ ”, சிவஸ்ரீ சுவாமிநாத சிவாச்சாரியார்‌‌ அவர்கள்.


    English IAST Transliteration

    uyirkaḷ karma cakkarattāṟ cuḻaṉṟu pirapañca vācaṉaiyil aḻunti, tāram, taṉam mutalāṉa poruḷkaḷiṉ mōkattāl cuka tukkaṅkaḷaik kaṭalalaipōl ōyātu māṟi māṟi aṉupavikkiṉṟaṉa. kaṭavuḷ eṅkum viyāpakarāyiruttalāl entaviṭattiliruntum avarai vaḻipaṭalām eṉa eṇṇil, cukatukkarūpa alaikaḷ eṅkum cūḻntu koṇṭiruttalāl avai avvaḻipāṭṭai nilaikkavoṭṭātu taṭaipaṇṇum. ākavē orumaṉattōṭu vaḻipāṭu seyvataṟkuriya iṭam ālayam. ellōrum oruṅkūṭik kaṭavuḷai vaḻipaṭuvataṟkum ālayam avaciyamākum. eṉavē ālayamāṉatu eṅkum viyāpiyāvirukkiṟa kaṭavuḷ mantira pūrvamāka stāpikkap paṭum vaṭivaṅkaḷil veḷippaṭṭu āṉmākkaḷukku arulpuriyu miṭamākum. ā – pacu layam oṭuṅkutal, eṉap poruḷpaṭutalāl atu āṉmākkaḷ, tammaip pattitta āṇava mala vali oṭuṅkap peṟṟup pēraṉpuṭaṉ maṉōvākku kkāyaṅkaḷeṉṉum tirikaraṇaṅkaḷālum muṟaiyē cintittu, vāḻtti, vaṇaṅki, aruṇjñāṉamaṭaintu, iṟaivaṉiṭattu oṭuṅkuvataṟkuc cātaṉamāṉa iṭamākum.

    civālayam aṇṭattil kāṇappaṭum pākupāṭukaḷaiyum piṇṭattil kāṇappaṭum pākupāṭukaḷaiyum kurippatākum. aṇṭattil kāṇappaṭum attuvākkaḷiṉ vakaiyālum uṭalil kāṇappaṭum uṟuppu vakaiyālum tiyāṉattiṉ nimittam uṭaliṟ pāvikkap paṭum ātāraṅkaḷiṉ vakaiyālum civālayam aṇṭa piṇṭa svarūpamāy uḷḷatu.

    ālaya vaḻipāṭṭiṉ tattuvam eṉṉum kaṭṭuraiyil “ civākama vittuvāṉ ” sivaśrī svāminātha sivāccāriyār avarkaḷ.

  • Beyond Human Understanding: The Elusive yet Omnipresent Śiva

    Beyond Human Understanding: The Elusive yet Omnipresent Śiva


    TaHiEnFrEs

    || சிவபெருமான் மிகு நுண்ணுணர்வாயுள்ளார் ||

    एष सर्वेषु भूतेषु गूढोऽऽत्मा न प्रकाशते।
    दृश्यते त्वग्र्यया बुद्ध्या सूक्ष्मया सूक्ष्मदर्शिभिः ||

    eṣa sarveṣu bhūteṣu gūḍho”tmā na prakāśate |
    dṛśyate tvagryayā buddhyā sūkṣmayā sūkṣmadarśibhiḥ ||

    ஏஷ ஸர்வேஷு பூ⁴தேஷு கூ³டோ⁴(ஆ)த்மா ந ப்ரகாஶதே |
    த்³ருஶ்யதே த்வக்³ர்யயா பு³த்³த்⁴யா ஸூக்ஷ்மயா ஸூக்ஷ்மத³ர்ஶிபி⁴꞉ ||

    “சமஸ்த சேதனாசேதனப் பிரபஞ்சங்களினும் மறைந்திருக்கும் பரமான்மாவாகிய இவர் (சிவபெருமான் எவர்க்கும்) புலப்படுவாரில்லை; சூட்சும அறிஞர்களாலே கூர்மையாகிய அருண் ஞானக்கண்ணினாற் காணப்படுகின்றார்”

    என்கிறது கடோபநிடதம்.

    திருச்சிற்றம்பலம்

    நோக்காதே எவ்வளவும் நோக்கி னானை
    நுணுகாதே யாதொன்றும் நுணுகி னானை
    ஆக்காதே யாதொன்று மாக்கி னானை
    அணுகாதா ரவர்தம்மை அணுகா தானைத்
    தேக்காதே தெண்கடல்நஞ் சுண்டான் தன்னைத்
    திருப்புன்கூர் மேவிய சிவலோ கனை
    நீக்காத பேரொளிசேர் நீடூ ரானை
    நீதனேன் என்னேநான் நினையா வாறே

    திருநாவுக்கரசர் பெருமான் அருளிய தேவாரம், திருப்புன்கூரும் திருநீடூரும், ஆறாம் திருமுறை.

    ஈர்த்தென்னை யாட்கொண்ட எந்தை பெருமானே கூர்த்தமெய்ஞ் ஞானத்தாற் கொண்டுணர்வார் தங்கருத்தின்
    நோக்கரிய நோக்கே நுணுக்கரிய நுண்ணுணர்வே

    திருவாசகம்

    காசிவாசி சாம்பவஸ்ரீ செந்திநாதையர் இயற்றிய தேவாரம் வேதசாரம் என்னும் நூலில் இருந்து…


    English IAST transliteration

    || Śivaperumān miku nuṇṇuṇarvāyuḷḷār ||

    eṣa sarvēṣu bhūtēṣu gūḍhō”tmā na prakāśatē | 

    dṛśyatē tvagryayā buddhyā sūkṣmayā sūkṣmadarśibhiḥ ||

    “Samasta cētaṉācētaṉap prapañcaṅkaḷiṉum maṛaindirukkum paramāṉmā-vākiya ivar (Śivaperumān evarkkum) pulappaḍuvārillai; sūṭcuma aṟiñarkaḷālē kūrmaiyākiya aruṇ ñāṉa-kkaṇṇiṉāṟ kāṇappaḍugiṉṟār”

    eṉkiṟatu Kaṭhōpaniṣadam.

    Tirucciṟṟambalam

    Nōkkātē evvaḷavum nōkkiṉāṉai    
    Nuṇukātē yādoṉṟum nuṇukiṉāṉai
    Ākkātē yādoṉṟu mākkīṉāṉai    
    Aṇukātār avartammai aṇukā tāṉait
    Tēkkātē teṇkaḍal-nañc uṇḍāṉ taṉṉait    
    Tiruppuṉkūr mēviya Śivalōkaṉai
    Nīkkāta pēroḷisēr Nīḍūrāṉai    
    Nītaṉēṉ eṉṉē-nāṉ niṉaiyā vāṟē

    Tirunāvukkarasar Perumān aruḷiya Dēvāram, Tiruppuṉkūrum Tiru Nīḍūrum, Āṟām Tiru-muṟai.

    Īrttenṉṉai yāṭkoṇḍa entai perumāṉē Kūrtta mey-ñāṉattāṟ koṇḍuṇarvār taṅkaruttiṉ Nōkkariya nōkkē nuṇukkariya nuṇṇuṇarvē

    Tiruvācakam

    Kāśivāsi Sāmbasrī Sentināthaiyar iyarriya Dēvāram Vētasāram eṉṉum nūlil irundu…rundu…

  • Divine Impartiality in the Context of a Siva Devotee’s  Karma

    Divine Impartiality in the Context of a Siva Devotee’s Karma


    TaHiEnFrEs

    இறைபணி நின்றார்‌ செயலை இறைவன்‌ தன்செயலென ஏன்று கொள்ளுதலும்‌, பிறர்‌ செயலை அவ்வாறேன்‌று கொள்ளாது அவர்‌ செயலாகப்‌ பயனநுபவிக்கச்‌ செய்தலும்‌ பற்றி இறைவன்‌ நடுவுநிலைக்குக்‌ குறையாகாது எனவும்‌ கூறுகின்றது.

    “சலமிலனாய் ஞானத்தால் தனையடைந்தார் தம்மைத்
    தானாக்கித் தலைவன்அவர் தாஞ்செய்வினை தன்னால்
    நலமுடனே பிறர்செய்வினை யூட்டியொழிப் பானாய்
    நணுகாமல் வினையவரை நாடிக் காப்பன்
    உலகினில்என் செயலெல்லாம் உன்விதியே நீயே
    உள்நின்றுஞ் செய்வித்துஞ் செய்கின்றா யென்றும்
    நிலவுவதோர் செயலெனக்கின் றுன்செயலே யென்றும்
    நினைவார்க்கு வினைகளெல்லாம் நீங்குந் தானே”

    சிவஞானசித்தியார்

    (கொ – டு.) நீயே உள் நின்றும் (செய்கின்றாய்) உலகினில் நிலவுவதோர் செயல் எனக்கு இன்று, என் செயலெல்லாம் உன்விதியே என்றும், செய்வித்தும் செய்கின்றாய் உன் செயலே என்றும், நினைவார்க்கு வினைக ளெல்லாம் நீங்குந்தானே. தலைவன் ஆய் ஞானத்தால் தனை அடைந்தார் தம்மை தானாக்கிக் காப்பன். நாடியும் அவரை நணுகாமல் வினை அவர்
    தாம் செய்வினை தன்னால் பிறர் செய்வினை நலமுடனே ஊட்டி ஒழிப்பானாய் சலம் இலன்.

    (பொ – ரை.) இறைபணி நிற்றல் எவ்வாறெனின், ஏகனாய் நின்ற நிலையில் நின்று நீங்கிச் சிலசமயம் தன்னால் புறத்துச் செயல் நிகழுமாயின், அப்பொழுது அவர் இறைவனை நோக்கி நீயே எனக்கு உள்நின்று செய்கின்றாயாதலின், உலகின்கண் எனக்கு விளங்குவதோர் செயலில்லை எனவும், என்னால் செய்யப்படும் இதம், அகிதங்களெல்லாம் நீ செய்யும் செயலேயெனவும், எனக்குப் பிறர் செய்யும் செயலெல்லாம் நீயே பிறரைக்கொண்டு செய்வித்தும் செய்கின்றாயாதலின் அவையும் நீ செய்யும் செயலேயன்றிப் பிறிதில்லை யெனவும், இவ்வாறு அவனருளையல்லது ஒன்றனையுங் கருதாராய் தம்மை இழந்துநிற்கப் பெறுதல். இறைபணியின் முறை இதுவேயாம். பணி என்பது செயல். இறை பணி என்பது எல்லாம் இறைவன் செயலாகக் காண்டல். இவ்வாறு நிற்கப் பெறுவாரிடத்து நான் செய்தேன் பிறர் செய்தாரென்று எண்ணுதலாகிய அஞ்ஞானமும், புண்ணிய பாவங்களாய் கட்டுப்படும் கன்மமும் பிரவேசிக்க மாட்டாவாய் ஒழிந்துவிடும்.

    ஆதலால், சிவபெருமான் அத்தன்மையுடைய மெய்யுணர்வால் தன்னை அடைக்கலம் புகுந்தவரைத் தன்னைப் போலச் சுத்தனாகச் செய்து பாதுகாத்தலும், மந்திரவலியால் அடங்கி இரைநுகரப் பெறாது கிடக்கும் பாம்பு யாதேனும் ஓர் சமயம் வாய்த்தவிடத்து சும்மாகிடவாது தீண்டுமாறு போல, இறைபணி நிற்கும் அவரைச் சாரமாட்டாது ஒழிந்து கிடந்த ஆகாமிய வினை அவருக்கு இத மகிதங்களைப் பிறர்செய்த விடத்துச் செய்த அச்சம்பந்தம்பற்றி அவருடைய இதம் அகிதங்களுக்குத் துணையாய்ச் சென்று கூடுமாதலின், அவ்வாறு கூடும்படி செய்து பிறர் செய்த அவற்றின் பலன்களை அவர் நல்வழிப்படுதற் பொருட்டு அதிகப்படுத்தி அவர்க்கு ஊட்டுதலுஞ் செய்வன்.

    இங்ஙனம் முத்தர் செய்த வினையை அவருக்கு இறைபணியாக்கியும், பிறர் செய்த வினையை அவருக்கு வினையாக்கியும் செய்தல் இறைவனுக்குச் சலனமாகாதோவெனின், முத்தன் தன்னையே சார்ந்து நிற்றலினாலும், ஏனையோர் அங்ஙனஞ் சாராது நிற்றலினாலும் அவரவர்க்குத்தக்கவாறு செய்தல் தகுதியாதலின் சலனமின்மை யறிக.
    (எ -று.)

    பிறர்செய்த வினையை மிகுவித்து ஊட்டி ஒழித்தலே பிறரை வினை நணுகாமற் காப்பதெனக் கொள்க. பிறரை யங்ஙனம் ஊட்டுதலுங் கருணையேயென்பது உணர்த்தவேண்டி ஊட்டி என்பதோடமையாது ஒழிப்பானா யென்றும், நலமுடனே என்றுங் கூறினார். எனவே, முத்தர் செய்யும் இதம் அகிதம் பிறர் செய்யும் இதத்தையும் அகிதத்தையும் மிகுவித்து அநுபவித் தொழியும்படி செய்யுமென்பதுணர்க. இதனால் அரன்பணி நிற்கும் முத்தரை வினை நணுகாதெனக் கூறியதுமன்றி, அரன்பணியில் நிற்றலாவது, உலகினிலென் செயலெல்லா முன் விதியே, நீயே யுண்ணின்றுஞ் செய்வித்துஞ் செய்கின்றாயென்றும், நிலவு வதோர் செயலெனக்கின்றுன் செயலேயென்றும் நினைதலே என்பது என விளக்கிக் கூறியததூ உமாயிற்று.

    இறைபணியில் நிற்பவர் பாதகத்தைச் செய்திடினும் அதனைப் பணியாக்கிவிட்டு, இவர் செய்யும் இதமகிதங்களை இவருக்கு இதமகிதஞ் செய்தார் பாலிசையச் செய்தல் இறைவனுக்கு நடுவுநிலைமையாகாதென்பாரை நோக்கி, தன் செயலை யொழித்து இறைவனிடத்து அடைக்கலம் புகுந்தவரை வினை நணுகாமற்‌ காத்தலும்‌, அங்கனமின்‌றித்தானென முனைத்து நின்று செய்பவர்க்கு அம்முனைப்புத்‌ தீர்தற்பொருட்டு மிகுவித்து ஊட்டி யொழித்தலும்‌ முறைமையாமெனக்‌ கூறியவாறாம்.

    ஶ்ரீ அருணந்தி சிவாசாரியர் அருளிச்செய்த சிவஞானசித்தியார் சுபக்கம் மூலமும் இதற்கு திருக்கைலாய பரம்பரை திருவாவடு துறை ஆதீனத்துத் திராவிட மாபாடிய கர்த்தராகி மாதவச் சிவஞான யோகிகள் அருளிய உரையும்,

    அவ்வுரையைத் தழுவி, திருவாவடுதுறை ஆதீன சைவப் பிரசாரகரும் தேவகோட்டை சிவாகம சித்தாந்த பரிபாலன சங்கத்துச் சித்தாந்த சாத்திர போதகருமாகிய, தூத்துக்குடி பொ.முத்தையபிள்ளை எழுதிய பொழிப்புரை (1926) என்னும் நூலில் இருந்து…


    IAST Transliteration

    1. Introductory Statement

    Iṟaipaṇi niṉṟār ceyalai iṟaivaṉ taṉceyal eṉa ēṉṟu koḷḷutalum, piṟar ceyalai avvāṟēṉṟu koḷḷātu avar ceyalākap payaṉaṉuvikkac ceytalum paṟṟi iṟaivaṉ naṭuvunilaikkuk kuṟaiyākātu eṉavum kūṟukiṉṟatu.


    2. The Verse (Śivajñānasiddhiyār)

    “Śalamilaṉāy ñāṉattāl taṉaiyaṭaintār tammait

    tāṉākkitt talaivaṉavar tāñceyviṉai taṉṉāl

    nalamuṭaṉē piṟarceyviṉai yūṭṭiyoḻip pāṉāy

    naṇukāmal viṉaiyavarai nāṭik kāppaṉ

    ulakiṉil eṉ ceyalellām uṉvitiyē nīyē

    uḷniṉṟuñ ceyvittuñ ceykiṉṟā yeṉṟum

    nilavuvatōr ceyaleṉakkiṉ ṟuṉceyalē yeṉṟum

    niṉaivārkku viṉaikaḷellām nīṅkunt tāṉē”

    Śivajñānasiddhiyār

    3. Koḍu (Word-by-Word Interpretation)

    (Ko – ḍu.) Nīyē uḷ niṉṟum (ceykiṉṟāy) ulakiṉil nilavuvatōr ceyal eṉakku iṉṟu, eṉ ceyalellām uṉvitiyē eṉṟum, ceyvittum ceykiṉṟāy uṉ ceyalē eṉṟum, niṉaivārkku viṉaikaḷellām nīṅkunt tāṉē. Talaivaṉ āy ñāṉattāl taṉai aṭaintār tammai tāṉākkik kāppaṉ. Nāṭiyum avarai naṇukāmal viṉai avar tām ceyviṉai taṉṉāl piṟar ceyviṉai nalamuṭaṉē ūṭṭi oḻippāṉāy calam ilaṉ.


    4. Poḻippurai (Detailed Commentary)

    (Po – rai.) Iraipaṇi niṟṟal evvāṟeṉiṉ, ēkaṉāy niṉṟa nilaiyil niṉṟu nīṅkic cilacamayam taṉṉāl puṟattuc ceyal nikilumāyiṉ, appoḻutu avar iṟaivaṉai nōkki nīyē eṉakku uḷniṉṟu ceykiṉṟāyātaliṉ, ulakiṉkaṇ eṉakku viḷaṅkuvatōr ceyalillai eṉavum, eṉṉāl ceyyappaṭum itam, akitakkaḷellām nī ceyyum ceyalēyeṉavum, eṉakkup piṟar ceyyum ceyalellām nīyē piṟaraikkoṇṭu ceyvittum ceykiṉṟāyātaliṉ avaiyum nī ceyyum ceyalēyaṉṟip piṟitillai yeṉavum, ivvāṟu avaṉaruḷaiyallatu oṉṟaṉaiyuṅ karutārāy tammai iḻantuniṟkak peṟutal. Iraipaṇiyiṉ muṟai ituveyām. Paṇi eṉpatu ceyal. Iṟaipaṇi eṉpatu ellām iṟaivaṉ ceyalākak kāṇṭal. Ivvāṟu niṟkak peṟuvāriṭattu nāṉ ceytēṉ piṟar ceytāreṉṟu eṇṇutalākiya aññāṉamum, puṇṇiya pāvaṅkaḷāy kaṭṭuppaṭum kaṉmamum piravēcikka māṭṭāvāy oḻintuviṭum.

    Ātalāl, civaperumāṉ attanmaiyuṭaiya meyyuṇarvāl taṉṉai aṭaikkalam pukuntavarait taṉṉaip pōlac cuttāṉakac ceytu pātukāttalum, mantiravaliyāl aṭaṅki irainukarap peṟātu kiṭakkum pāmpu yātēṉum ōr camayam vāyttaviṭattu cummākiṭavātu tīṇṭumāṟu pōla, iṟaipaṇi niṟkum avaraic cāramāṭṭātu oḻintu kiṭanta ākāmiya viṉai avarukku ita makitaṅkaḷaip piṟarceytaviṭattuc ceyta accampantampaṟṟi avarutaiya itam akitaṅkaḷukku ttuṇaiyāyc ceṉṟu kūṭumātaliṉ, avvāṟu kūṭumpaṭi ceytu piṟar ceyta avaṟṟiṉ palaṉkaḷai avar nalvaḻippeṟutap poruṭṭu atikappaṭutti avarkku ūṭṭutaluñ ceyvaṉ.

    Iṅṅaṉam muttaṟ ceyta viṉaiyai avarukku iṟaipaṇiyākkiyum, piṟar ceyta viṉaiyai avarukku viṉaiyākkiyum ceytal iṟaivaṉukkuc calaṉamākāveṉiṉ, muttaṉ taṉṉaiyē cārntu niṟṟaliṉālum, ēṉaiyōr aṅṅaṉañ cārātu niṟṟaliṉālum avaravarkkut takkavāṟu ceytal takutiyātaliṉ calaṉamiṉmai yaṟika.

    (E – ṟu.) Piṟarceyta viṉaiyai mikutti ūṭṭi oḻittalē piṟarai viṉai naṇukāmaṟ kāppateṉak koḷka. Piṟarai yaṅṅaṉam ūṭṭutaluṅ karuṇaiyey eṉpatu uṇarttavēṇṭi ūṭṭi eṉpatōṭamaiyātu oḻippāṉā yeṉṟum, nalamuṭaṉē eṉṟuṅ kūṟiṉār. Eṉavē, muttar ceyyum itam akitam piṟar ceyyum itattaiyum akitattaiyum mikutti aṉupavit toḻiyumpaṭi ceyyumeṉpatuṇarka. Itanāl araṉpaṇi niṟkum muttaṟai viṉai naṇukāteṉak kūṟiyatumaṉṟi, araṉpaṇiyil niṟṟalāvatu, ulakiṉil eṉ ceyalellāmuṉ vitiyē, nīyē yuṇṇiṉṟuñ ceyvittuñ ceykiṉṟāyeṉṟum, nilavu vatōr ceyaleṉakkiṉṟuṉ ceyalēyeṉṟum niṉaitale eṉpatu eṉa viḷakkik kūṟiyatatū uvumāyiṟṟu.

    Iraipaṇiyil niṟpavar pātakattain ceytiṭiṉum ataṉaip paṇiyākki viṭṭu, ivar ceyyum itamakitaṅkaḷai ivarukku itamakitañ ceytār pālicaiyac ceytal iṟaivaṉukku naṭuvunilaiyamākāteṉpārai nōkki, taṉ ceyalai yoḻittu iṟaivaṉiṭattu aṭaikkalam pukuntavarai viṉai naṇukāmaṟ kāttalum, aṅkaṉamiṉṟi tāṉeṉa muṉaittu niṉṟu ceypavarkku ammunipput tīrtaṟporuṭṭu mikutti ūṭṭi yoḻittalum muṟaimaiyāmeṉak kūṟiyavāṟām.


    5. Source Attribution

    Śrī aruṇanti śivācāriyar aruḷicceyta śivajñānasiddhiyār supakkam mūlamum itaṟku tirukkaillāya paramparai tiruvāvaṭu tuṟai ātīṉattu ttirāviṭa māpāṭiya karttarāki mātavac civajñāṉa yōkikaḷ aruḷiya uraiyum, avvuraiyaitt taḻuvi, tiruvāvaṭutuṟai ātīṉa caivap piracārakarum tēvakōṭṭai civākama cittānta paripālaṉa caṅkattuc cittānta cāttira pōtakarumākiya, tūttukkuṭi po. muttaiyapiḷḷai eḻutiya poḻippurai (1926) eṉṉum nūlil iruntu… –

    विषय का सारांश: ईश्वर-सेवा (इरैपण‍ि) में लीन भक्त के कर्म को ईश्वर अपना कर्म मानकर स्वीकार कर लेते हैं, जबकि अन्य लोगों के कर्म को उनका निजी कर्म मानकर उन्हें उसका फल भोगने देते हैं। इस प्रकार का भेद करना भी ईश्वर की निष्पक्षता (नडुवुनिलै) में कोई दोष उत्पन्न नहीं करता।


    मूल पद (शिवज्ञानसिद्धि)

    “शलमिलनाय ज्ञानात्तान तनैयडैंतार तम्मैत्

    ताऩाक्कित् तलैवऩवर् ताञ्चेय्विऩै तऩ्ऩाल्

    नलमुडऩ्ē पिऱर्चेय्विऩै यूट्टियोऴिप् पाऩाय्

    नणुक़ामल् विनैव़रै नाडिक् काप्पऩ्

    उलकिऩिलेऩ् शेलऴल्लाम् उऩ्विदियē नीयē

    उळ्निऩ्ऱुञ् चेय्वित्तुञ् चेय्किऩ्ऱा येऩ्ऱुम्

    निलवुव़दोर शेलऴेऩक्किऩ् ऱुऩ्चेलऴ्ē येऩ्ऱुम्

    निऩैव़ार्क्कु विऩैकळल्लाम् नीङ्कुन् ताऩ्ē”

    – शिवज्ञानसिद्धि


    पद का भावार्थ (सरल हिंदी)

    जो द्वेष रहित (शलमिलन) होकर ज्ञान के द्वारा परमेश्वर (तलैवऩ्) को प्राप्त करते हैं, वह (ईश्वर) उन्हें अपने जैसा शुद्ध बना देते हैं और उनका ध्यान रखते हैं। यह सुनिश्चित करते हुए कि कर्म (विऩै) उनसे नजदीक न आए (नणुक़ामल्), ईश्वर (उन भक्तों के) स्वयं के द्वारा किए गए कर्म के कारण, दूसरों के कर्मों के शुभ-अशुभ फलों को उन्हें भोगे बिना ही समाप्त (ऊट्टिओऴिप् पाऩाय्) कर देते हैं, जिससे उन्हें भलाई (नलमुडऩ्ē) प्राप्त हो।

    और जो (भक्त) सदैव यह स्मरण (निऩैव़ार्) करते हैं कि:

    “संसार में मेरे सभी कार्य (शेलऴल्लाम्आपकी ही विधि (उऩ्विदियē) हैं, और आप ही भीतर रहकर (उळ्निऩ्ऱुम्प्रेरणा देकर भी(चेय्वित्तुम्करवाते भी हैं (चेय्किऩ्ऱा)।”

    “इस संसार में जो भी प्रकाशमान कर्म (निलवुव़दोर शेलऴ्) मुझे दिखता है, वह आज (अब) मेरा नहींआपका ही कार्य (उऩ्चेलऴ्ē) है।”

    ऐसे चिंतन करने वाले भक्तों के सभी कर्म (विऩैकळल्लाम्स्वयं ही नष्ट (नीङ्कुन् ताऩ्ē) हो जाते हैं।


    3. टीका (पॊऴिप्पुऎ) का सार

    ईश्वर-सेवा (इरैपण‍ि) की विधि

    ईश्वर-सेवा में लीन रहना कैसा होता है? जब भक्त एकाकार (एकर्ऩाय्) स्थिति से विचलित होकर, कभी-कभी स्वयं के द्वारा बाहरी कर्म (पुऱत्तुच् शेलऴ्) करते हैं, तो वे ईश्वर से कहते हैं: “आप ही मेरे भीतर रहकर (उळ्निऩ्ऱुम्) कार्य करवा रहे हैं, इसलिए संसार में मुझे कोई कर्म करना शेष नहींहै। मेरे द्वारा किए गए शुभ (इदम) और अशुभ (अगितम) कार्य, सब आपका ही कार्य हैं। दूसरों द्वारा मुझ पर किए गए कार्य भी आप ही उनसे करवाते हैं (चेय्वित्तुम्), अतः वे भी आप ही के कार्य हैं, किसी और के नहीं।” इस प्रकार, जो भक्त ईश्वर की कृपा (अवऩरुळ्) के अतिरिक्त किसी चीज़ का विचार नहीं करते हुए अपनेपन को खो देते हैं (तम्मै इऴन्तुनिऱ्कप् पेऱुतल्), वही ईश्वर-सेवा की विधि है।

    • सेवा (पण‍ि) का अर्थ है कर्म, और ईश्वर-सेवा (इरैपण‍ि) का अर्थ है सब कुछ ईश्वर का कार्य मानना। ऐसे भक्तों में “मैंने किया” या “दूसरे ने किया” यह अज्ञान (अञ्ज्ञानम्) और पुण्य-पाप (पुण्णिय पावह़्कळाय्) के रूप में बांधने वाला कर्म (कऩ्मम्) प्रवेश नहीं कर पाता और समाप्त हो जाता है।

    ईश्वर की निष्पक्षता (नडुवुनिलै)

    शिवपरमात्मा सच्चे ज्ञान द्वारा स्वयं की शरण (अडैक्क़लम्) में आए भक्तों को स्वयं के समान शुद्ध (சுத்தன்) करके उनकी रक्षा (पातुक़ात्तलुम्) करते हैं। जिस प्रकार मंत्रबल से वश में किया गया साँप कभी अवसर मिलने पर दंश कर सकता है, उसी प्रकार ईश्वर-सेवा में लीन भक्त को स्पर्श न कर सका संचित कर्म (आकामीय विऩै), जब कोई दूसरा व्यक्ति उन भक्त के साथ शुभ या अशुभ कर्म करता है, तो उस संबंध (अச்சम्पन्तम्) के माध्यम से भक्त के शुभ-अशुभ भोगों को बढ़ाकर (अतिकप्पडुत्ति) उन्हें भोगने देते हैं, ताकि वे शीघ्र ही कर्मों से मुक्त हो जाएँ।

    कोई यह पूछ सकता है: “इस प्रकार मुक्त (मुत्तर्) के कर्म को ईश्वर की सेवा मान लेना और अन्य लोगों के कर्म को उनका कर्म मानकर भोगने देना, क्या ईश्वर के लिए पक्षपात (शलऩम्) नहीं है?” उत्तर है: “यह पक्षपात नहीं है। चूंकि मुक्तजन (मुत्तर्केवल ईश्वर पर निर्भर (तऩ्ऩैयē चार्न्तु निऱ्ऱलिऩालुम्) रहते हैं, और अन्य लोग ऐसा नहीं करते (अங்ஙனஞ் சாராது நிற்றலினாலும்), इसलिए जिसके लिए जो उचित है, उसके अनुसार कार्य करना उचित ही है (तक़ुतियादलिऩ् शलऩमिऩ्मै यऱिक)”।

    निष्कर्ष

    • दूसरों के कर्मों के फल को बढ़ाकर (मिकुवित्तुभोगवाकर समाप्त (ऊट्टि ओऴित्तल्ē) कर देना ही, वास्तव में भक्त को कर्म के पास न आने से बचाना (नणुक़ामற் காப்பதெऩக்) है। यह कार्य भी करुणा (कరుణै) ही है, क्योंकि यह उन्हें शीघ्र मोक्ष (नल् वऴिप्पेडुत्तल्) की ओर ले जाता है।
    • यदि ईश्वर-सेवा में लीन भक्त कोई पाप कर्म (पातक़त्तै) भी कर दे, तो ईश्वर उसे भी सेवा में परिवर्तित (पण‍िय़ाक्कीविट्टु) कर देते हैं, जबकि दूसरों के शुभ-अशुभ कर्मों को उन पर वापस (पालिशैयச் शेय्तल्) करते हैं ताकि उनका अहंकार (முனைப்புத்) नष्ट हो जाए। यह धर्मसंगत (मुऱैमैय़ाम्) कार्य है।

    4. ग्रन्थ और टीकाकार का संदर्भ

    श्री अरुणन्ति शिवाचार्य (śrī aruṇanti śivācāriyar) द्वारा रचित शिवज्ञानसिद्धि सु-पक्ष (śivajñānasiddhiyār supakkam) का मूल पाठ और उस पर थिरुक्कैलाय परमपरै थिरुवावडुथुरै (tirukkaillāya paramparai tiruvāvaṭu tuṟaiआधीन के द्राविड़ महाभाष्य (ttirāviṭa māpāṭiya) के रचयिता माधव शिवज्ञान योगिगल (mātavac civajñāṉa yōkikaḷ) द्वारा रचित टीका। और इस टीका पर आधारित,थिरुवावडुथुरै अधीन शैव प्रचारक और देवकोटै शिवागम सिद्धांतानुपालन संघ (tēvakōṭṭai civākama cittānta paripālaṉa caṅkattuc) के सिद्धांत शास्त्र बोधक (cittānta cāttira pōtakarumākiyaतूत्तुक्कुडि पॊ. मुत्तैयापिल्लै (tūttukkuṭi po. muttaiyapiḷḷai) द्वारा लिखित सरल टीका (poḻippurai) (1926) से उद्धृत।

    The text states that God’s impartiality is not compromised by accepting the actions of a devotee who abides in Divine Service as His own action, while not accepting the actions of others in the same way, but making them experience the consequences of their actions.


    The Śivajñānasiddhiyār Verse

    “Free from deceit, through Knowledge, the Lord makes those who seek Him one with Himself and protects them; He is not unfaithful.

    Through the actions performed by them (the devotees), He lovingly feeds them the karma done by others and resolves (their remaining karma).

    For those who constantly contemplate: ‘All my deeds in the world are Your decree, You alone dwell within and make me act,’

    and ‘No deed shines for me now; it is all Your action,’

    all their karmas shall cease on their own.”

    Śivajñānasiddhiyār

    Koḍu (Word-by-Word Interpretation)

    (Ko – ḍu.) You alone dwell within (and make me act); no deed shines for me in the world now; all my deeds are Your decree, and You make me act and act (through others), and this is Your action alone—for those who contemplate thus, all their karmas shall cease on their own. The Lord, through Knowledge, makes those who seek Him one with Himself and protects them. He is not unfaithful (deceitful), but rather, through the action done by them (the devotees), and the actions done by others, He lovingly feeds (the fruits) and resolves (their karma).


    Poḻippurai (Detailed Commentary)

    (Po – rai.) As to what abiding in Divine Service means: if the soul, having moved from the state of single union (Ekan) with God, performs an external action at any time, he should then turn to God and affirm: Since You alone dwell within me and make me act, no action is manifest to me in the world; all good and bad deeds performed by me are Your action alone; and all deeds done to me by others are also Your action, since You use others to make them act—there is no other cause. To attain this state of losing one’s self and contemplating nothing but His grace is the method of Divine Service. Service (Paṇi) means action. Divine Service means seeing all action as God’s action. Ignorance, which is the thought “I acted” or “another acted,” and karma (Kanmam), which binds as merit and sin, shall not enter those who attain this state and shall pass away.

    Therefore, Śivaperumān protects those who take refuge in Him through such true knowledge by making them pure like Himself. Just as a snake subdued by a spell remains still but will bite if it finds an opportune moment, the future karma (Ākāmiyam), which was unable to affect the devotee who abides in Divine Service, now uses the action (Itham and Ahitham) done by others to that devotee as a medium. Thus, it accompanies the devotee’s good and bad experiences, and God makes it happen, intensifying the fruits of the actions done by others and feeding them to the devotee for their spiritual well-being (to guide them to the good path).

    If it is asked whether treating the action done by the liberated soul (Mutthar) as Divine Service for them, and the action done by others as karma for them, would not compromise God’s impartiality: it is known that since the liberated soul relies only on God, and others do not, it is appropriate to act according to the state of each soul; hence, there is no partiality.

    (E – ṟu.) Understand that intensifying and feeding (the fruits of) the actions done by others, thereby resolving (the karma), is the way to protect the devotee from the approach of karma. He said “lovingly feeds and resolves” instead of just “feeds” to indicate that feeding (the fruits) to others is also an act of grace. Thus, one knows that the good and bad done by the liberated soul causes the good and bad done by others to be intensified and experienced until exhausted. This not only states that karma will not affect the liberated soul abiding in the Lord’s Service but also explains that abiding in the Lord’s Service is the contemplation: “All my deeds in the world are Your decree, You alone dwell within and make me act, and no deed shines for me now, it is Your action alone.”

    In response to those who argue that converting a transgression done by one abiding in Divine Service into Divine Service, and making those who did good or bad to the devotee experience the corresponding good or bad, is not impartial for God: it is declared that protecting those who have abandoned their own action and taken refuge in God from the approach of karma, and conversely, intensifying the experience of those who act with self-will (“I”) until that will is resolved, is the right procedure.

    Śrī Aruṇanti Śivācāriyar’s Śivajñānasiddhiyār Supakkam Mūlamum (Original Text) and the Commentary (Urai) upon it by Mātavac Civajñāṉa Yōgikaḷ, Author of the Drāviḍa Mahābhāṣya of the Tiruvāvaṭu Tuṟai Ātīnam, belonging to the Tirukkaillāya tradition, and following that commentary, the Poḻippurai (Simple Commentary) written by Tūttukkuṭi Po. Muttaiyapiḷḷai (1926), Śaiva Propagator of the Tiruvāvaṭu Tuṟai Ātīnam and Teacher of Siddhānta Śāstra at the Devakōṭṭai Civāgama Siddhānta Paripālana Saṅgam—taken from this book.

    Le texte affirme que l’impartialité de Dieu n’est pas compromise lorsqu’il accepte les actions d’un dévot engagé dans le Service Divin comme Sa propre action, tandis qu’il n’accepte pas de la même manière les actions des autres, les obligeant à en subir les conséquences.


    Le Vers de Śivajñānasiddhiyār

    « Exempt de toute inconstance, par la Connaissance, le Seigneur fait Siens ceux qui L’atteignent et les protège ; Il n’est pas infidèle.

    Par les actions qu’ils (les dévots) ont accomplies, Il leur fait consommer avec bienveillance (nalamuḍanē) le karma fait par autrui et l’épuise.

    Pour ceux qui méditent constamment : ‘Toutes mes actions dans le monde sont Votre décret, Vous seul demeurez en moi, Vous me faites agir et Vous agissez’,

    et ‘Aucune action n’est manifeste pour moi ; c’est Votre action’,

    tous les karmas disparaîtront d’eux-mêmes. »

    Śivajñānasiddhiyār

    Koḍu (Interprétation Mot-à-Mot)

    (Ko – ḍu.) Vous seul demeurez en moi (et me faites agir) ; aucune action n’est manifeste pour moi dans le monde maintenant ; toutes mes actions sont Votre décret, et Vous me faites agir et agissez (par d’autres), et ceci est Votre action seule — pour ceux qui contemplent ainsi, tous les karmas disparaissent d’eux-mêmes. Le Seigneur, par la Connaissance, fait Siens ceux qui L’atteignent et les protège. Il n’est pas inconstant (trompeur), mais plutôt, par l’action faite par eux (les dévots) et les actions faites par d’autres, Il les nourrit (des fruits) avec bienveillance et résout (leur karma).


    Poḻippurai (Commentaire Détaillé)

    (Po – rai.) Quant à ce que signifie demeurer dans le Service Divin : si l’âme, s’étant écartée de l’état d’union unique (Ekan) avec Dieu, accomplit une action extérieure à un moment donné, elle doit alors se tourner vers Dieu et affirmer : Puisque Vous seul demeurez en moi et me faites agir, aucune action ne m’est manifeste dans le monde ; toutes les actions bonnes et mauvaises faites par moi sont Vôtre seule action ; et toutes les actions faites à mon égard par les autres sont également Vôtre action, puisque Vous les faites agir par d’autres – il n’y a pas d’autre cause. Atteindre cet état de perdre son propre moi et de ne contempler rien d’autre que Sa grâce est la méthode du Service Divin. Service (Paṇi) signifie action. Service Divin signifie voir toute action comme l’action de Dieu. L’ignorance, qui est la pensée “j’ai agi” ou “un autre a agi”, et le karma (Kanmam), qui lie sous forme de mérite et de péché, n’entreront pas dans ceux qui atteignent cet état et disparaîtront.

    Par conséquent, Śivaperumān protège ceux qui se réfugient en Lui par cette vraie connaissance en les rendant purs comme Lui. De même qu’un serpent maîtrisé par un sortilège reste immobile mais mord s’il trouve une opportunité, le karma futur (Ākāmiyam), qui était incapable d’affecter le dévot qui demeure dans le Service Divin, utilise l’action (Itham et Ahitham) faite par les autres à ce dévot comme un médium. Ainsi, il accompagne les expériences bonnes et mauvaises du dévot, et Dieu le fait se produire, intensifiant les fruits des actions faites par autrui et les leur faisant consommer pour leur bien-être spirituel (pour les guider vers la bonne voie).

    Si l’on demande si le fait de traiter l’action accomplie par l’âme libérée (Mutthar) comme Service Divin pour elle, et l’action accomplie par les autres comme karma pour elle, ne compromettrait pas l’impartialité de Dieu : on sait que puisque l’âme libérée ne dépend que de Dieu, et que les autres ne le font pas, il est approprié d’agir selon l’état de chaque âme ; par conséquent, il n’y a pas de partialité.

    (E – ṟu.) Comprenez qu’intensifier et faire consommer (les fruits des) actions faites par autrui, résolvant ainsi (le karma), est la manière de protéger le dévot de l’approche du karma. Il a dit “nourrit avec bienveillance et résout” au lieu de simplement “nourrit” pour indiquer que le fait de faire consommer (les fruits) aux autres est aussi un acte de grâce. Ainsi, on sait que le bien et le mal faits par l’âme libérée amènent le bien et le mal faits par autrui à être intensifiés et expérimentés jusqu’à épuisement. Ceci non seulement déclare que le karma n’affectera pas l’âme libérée demeurant dans le Service du Seigneur, mais explique aussi que demeurer dans le Service du Seigneur est la contemplation : “Toutes mes actions dans le monde sont Votre décret, Vous seul demeurez en moi et me faites agir, et aucune action ne m’est manifeste maintenant, c’est Votre action seule.”

    En réponse à ceux qui soutiennent que convertir une transgression faite par celui qui demeure dans le Service Divin en Service Divin, et faire expérimenter le bien ou le mal correspondant à ceux qui ont fait du bien ou du mal au dévot, n’est pas impartial pour Dieu : il est déclaré que protéger de l’approche du karma ceux qui ont abandonné leur propre action et se sont réfugiés en Dieu, et, inversement, intensifier l’expérience de ceux qui agissent avec volonté propre (“Je”) jusqu’à ce que cette volonté soit résolue, est la procédure correcte.

    Śivajñānasiddhiyār Supakkam Mūlamum (Texte Original) de Śrī Aruṇanti Śivācāriyar et le Commentaire (Urai)qui l’accompagne de Mātavac Civajñāṉa Yōgikaḷ, Auteur du Drāviḍa Mahābhāṣya de l’Ātīnam de Tiruvāvaṭu Tuṟai, appartenant à la tradition de Tirukkaillāya, et d’après ce commentaire, le Poḻippurai (Commentaire Simple) écrit par Tūttukkuṭi Po. Muttaiyapiḷḷai (1926), Propagateur Śaiva de l’Ātīnam de Tiruvāvaṭu Tuṟai et Professeur de Śāstra Siddhānta à la Devakōṭṭai Civāgama Siddhānta Paripālana Saṅgam—extrait de ce livre.

    El texto afirma que la imparcialidad de Dios no se ve comprometida al aceptar las acciones de un devoto que permanece en el Servicio Divino como Su propia acción, mientras que no acepta de la misma manera las acciones de otros, sino que les permite experimentar las consecuencias de sus acciones.


    El Verso de Śivajñānasiddhiyār

    “Libre de engaño, por el Conocimiento, el Señor hace Suyo a quien lo alcanza y lo protege; Él es incorruptible.

    Por las acciones realizadas por ellos (los devotos), Él amorosamente les hace consumir el karma hecho por otros y lo resuelve (lo agota).

    Para aquellos que contemplan constantemente: ‘Todas mis acciones en el mundo son Vuestro decreto, Vos solo habitáis dentro y me hacéis actuar’,

    y ‘Ninguna acción brilla para mí ahora; todo es Vuestra acción’,

    todos sus karmas se disiparán por sí mismos.”

    Śivajñānasiddhiyār

    Koḍu (Interpretación Palabra por Palabra)

    (Ko – ḍu.) Vos solo habitáis dentro (y me hacéis actuar); ninguna acción brilla para mí en el mundo ahora; todas mis acciones son Vuestro decreto, y Vos me hacéis actuar y actuáis (a través de otros), y esta es Vuestra acción solamente—para aquellos que contemplan así, todos los karmas se disiparán por sí mismos. El Señor, por el Conocimiento, hace Suyo a quien lo alcanza y lo protege. Él no es inconstante (engañoso), sino que, a través de la acción hecha por ellos (los devotos) y las acciones hechas por otros, Él los nutre (de los frutos) amorosamente y resuelve (su karma).


    Poḻippurai (Comentario Detallado)

    (Po – rai.) En cuanto a lo que significa permanecer en el Servicio Divino: si el alma, habiéndose apartado del estado de unión única (Ekan) con Dios, realiza una acción externa en cualquier momento, debe entonces volverse a Dios y afirmar: Puesto que solo Vos residís dentro de mí y me hacéis actuar, ninguna acción me es manifiesta en el mundo; todos los actos buenos (Itham) y malos (Ahitham) hechos por mí son Vuestra acción solamente; y todos los actos hechos hacia mí por otros también son Vuestra acción, ya que Vos los hacéis actuar a través de otros—no hay otra causa. Alcanzar este estado de perder el propio yo y no contemplar nada más que Su gracia es el método del Servicio Divino. Servicio (Paṇi) significa acción. Servicio Divino significa ver toda acción como la acción de Dios. La ignorancia, que es el pensamiento “yo actué” o “actuó otro”, y el karma (Kanmam), que ata como mérito y pecado, no entrarán en aquellos que alcanzan este estado y desaparecerán.

    Por lo tanto, Śivaperumān protege a aquellos que se refugian en Él a través de ese verdadero conocimiento, haciéndolos puros como Él. Al igual que una serpiente dominada por un hechizo permanece quieta pero muerde si encuentra una oportunidad, el karma futuro (Ākāmiyam), que no podía afectar directamente al devoto que permanece en el Servicio Divino, utiliza la acción (Itham y Ahitham) hecha por otras personas a ese devoto como un medio. Así, acompaña las experiencias buenas y malas del devoto, y Dios lo hace suceder, intensificando los frutos de las acciones hechas por otros y alimentándoselos al devoto para su bienestar espiritual (para guiarlos hacia el buen camino).

    Si se pregunta si tratar la acción hecha por el alma liberada (Mutthar) como Servicio Divino para ella, y la acción hecha por otros como karma para ella, no comprometería la imparcialidad de Dios: se sabe que dado que el alma liberada se apoya únicamente en Dios, y los demás no lo hacen, dispensar justicia de acuerdo con el estado de cada alma es apropiado; por lo tanto, no hay parcialidad.

    (E – ṟu.) Entended que intensificar y hacer consumir (los frutos de) las acciones hechas por otros, resolviendo así (el karma), es la forma de proteger al devoto del acercamiento del karma. Él dijo “nutre amorosamente y resuelve” en lugar de solo “nutre” para indicar que alimentar (los frutos) a los demás es también un acto de gracia. Por lo tanto, se sabe que el bien y el mal hechos por el alma liberada hacen que el bien y el mal hechos por otros se intensifiquen y se experimenten hasta que se agoten. Esto no solo declara que el karma no afectará al alma liberada que permanece en el Servicio del Señor, sino que también explica que permanecer en el Servicio del Señor es la contemplación: “Todas mis acciones en el mundo son Vuestro decreto, Vos solo habitáis dentro y me hacéis actuar, y ninguna acción me es manifiesta ahora, es Vuestra acción solamente.”

    En respuesta a aquellos que argumentan que convertir una transgresión hecha por quien permanece en el Servicio Divino en Servicio Divino, y hacer que quienes hicieron bien o mal al devoto experimenten el bien o mal correspondiente, no es imparcial para Dios: se declara que proteger del acercamiento del karma a aquellos que han abandonado su propia acción y se han refugiado en Dios, y, por el contrario, intensificar la experiencia de aquellos que actúan con voluntad propia (“Yo”) hasta que esa voluntad se resuelva, es el procedimiento correcto.

    Śivajñānasiddhiyār Supakkam Mūlamum (Texto Original) de Śrī Aruṇanti Śivācāriyar y el Comentario (Urai)que lo acompaña de Mātavac Civajñāṉa Yōgikaḷ, Autor del Drāviḍa Mahābhāṣya del Ātīnam de Tiruvāvaṭu Tuṟai, perteneciente a la tradición de Tirukkaillāya, y a partir de ese comentario, la Poḻippurai (Comentario Simple) escrita por Tūttukkuṭi Po. Muttaiyapiḷḷai (1926), Propagador Śaiva del Ātīnam de Tiruvāvaṭu Tuṟai y Profesor de Śāstra Siddhānta en el Devakōṭṭai Civāgama Siddhānta Paripālana Saṅgam—tomado de este libro.

  • The Auspicious Lord Who Ends Suffering: Śiva’s Compassionate Nature

    The Auspicious Lord Who Ends Suffering: Śiva’s Compassionate Nature


    TaHiEnFrEs

    சிவபெருமான் அடியவர்‌ அல்லலை அறுப்பவன்‌. இதனைச்‌ “சிறந்தடியார்‌ சிந்தனையுள்‌ தேனூறிநின்று, பிறந்த பிறப்பறுக்கும்‌ எங்கள்‌ பெருமான்‌” என்று திரு மணிவாசகப்பெருமான்‌ அருளிச்‌ செய்துள்ளார்‌. இச்செய்தியைக் கலித்தொகை

    “ஆறறி அந்தணர்க்‌ கருமறை பலபகர்ந்து
    தேறுநீர்‌ சடைக்‌ கரந்து திரிபுரந்‌ தீமடுத்துக்‌
    கூறாமல்‌ குறித்ததன்மேல்‌ செல்லும்‌ கடுங்கூளி
    மாறாப்போர்‌ மணிமிடற்‌ றெண்கையாய்‌ கேளினி”

    கடவுள்‌ வாழ்த்து

    என்று கூறுகின்றது. நான்முகனுக்கு நான்கு மக்கள்‌. சனகர்‌, சனந்தனர்‌, சனாதனர்‌, சனற்குமரர்‌ என்பார்‌. நால்வரும்‌ நற்‌ கலை பல கற்றும்‌ வீடுறுநெறியை விளக்கமாகக்‌ கண்டிலர்‌. எனவே சிவபிரானை அணுகினர்‌. அவன்‌ வாக்கிறந்த பூரணமாய்‌ மனத்துக்கப்பாலாய்‌ எல்லாமாய்‌ உள்ளதுமாய்‌ உள்ள பொருளை உணர்த்தினான்‌. அதனை எவ்வாறு உணர்த்தினான்‌? கரதலம்‌ மோன முத்திரையைக்‌ காட்டிச்‌ சொல்லாமல்‌ சொல்லியருளினான்‌. இதனையே

    “ஆறறி அந்தணர்க்‌ கருமறை பலபகர்ந்து” என்றது. மதங்கொண்ட யானை யாவற்றையும்‌ அழிவு பண்‌ணும். அதைவயப்படுத்திப்‌ பயிற்சி தந்தால்‌ மக்கட்‌ பணிகளைச்‌ செய்யும்‌. அதுபோலக்‌ கங்கையாறு வீறுகொண்டு பாய்ந்தால்‌ உலகம்‌ நீறுபடும்‌. அதை துளியாக்கிச்‌ சடையிலே கரந்து அதன்‌ வீறு ஒழித்து நிலவுலகிற்‌ பாய்ந்து நலம்‌ பல விளையச்‌ செய்தான் பரமன்‌.

    சிவபிரானே சருவ சங்காரகருத்தா என்பதைச் சரப உபநிடதம்‌ “யோந்தகாலே ஸர்வலோகாந்‌ ஜஹாரஸ ஏக ச்ரேஷ்டச்சஸர்வ” என்று கூறும்‌.

    அடைந்தவர்க்கு அளி செய்‌யும்‌ அண்ணல்‌ அரன்‌, அதனையே நீலமணியொத்த அவனது மிடறு காட்டி நிற்கும்‌. கடலின்‌ தோன்றிய நஞ்சை எம்பிரான்‌ உண்டு உலகைக்‌ காவானேல்‌ யாவரும்‌ அழிந்திருப்பர்‌, இதனை

    “பூரரோடும்‌ விண்ணோர்கள்‌ பறந்தோடப்‌ புரந்தரனார்‌ பதி விட்டோடத்‌ தேரோடும்‌ கதிரோட மதியோட விதியோடத்‌ திருமால்‌ மேனிக்‌ காரோடத்‌ தொடர்ந்தோடும்‌ கடல்விடத்தைப்‌ பரமனுண்டு காவா விட்டால்‌ ஆரோடும்‌ நீரிருப்பீர்‌ எங்கோடியுயிர்‌ பிழைப்பீர்‌ அறிவிலீர்காள்‌?”

    என்று திருக்குற்றாலத் தலபுராணம்‌ கூறும்‌.

    சிவஞான பூஜா மலரில்(1988) இருந்து…


    Śivaperumān aḍiyavar allalai aṟuppavaṉ. Itaṉaic‌ “ciṟanṭaḍiyār‌ cintaṉaiyuḷ‌ tēṉūṟiniṉṟu, piṟanta piṟappaṟukkum‌ eṅkaḷ‌ perumāṉ‌” eṉṟu Tiru Maṇivācakapperumāṉ‌ aruḷic‌ ceytuḷḷār‌. Iccceytiyaik Kalittokai

    “Āṟaṟi antaṇark‌ karumaṟai palapakarttu

    Tēṟunīr‌ caṭaik‌ karantu Tiripurant‌ tīmaṭuttuk‌

    Kūṟāmal‌ kuṟittataṉmēṉ‌ cellum‌ kaḍuṅkūḷi

    Māṟāppōr‌ maṇimiṭaṟ‌ ṟeṇkaiyāy‌ kēḷiṉi”

    Kaḍavuḷ‌ vāḻttu

    eṉṟu kūṟukiṉṟatu. Nāṉmukaṉukku nāṉku makkal‌. Saṇakar‌, Saṇantaṉar‌, Saṇātaṉar‌, Saṇatkumara‌ eṉpār‌. Nālvarum‌ naṟ‌ kalai pala kaṟṟum‌ vīḍuṟuneṟiyai viḷakkamākak‌ kaṇḍilar‌. Eṉavē Śivapirāṉai aṇuṅiṉar‌. Avaṉ vākkiṟanta pūraṇamāy‌ maṉattukkappālāy‌ ellāmāy‌ uḷḷatumāy‌ uḷḷa poruḷai uṇarttiṉāṉ‌. Ataṉai evvāṟu uṇarttiṉāṉ‌? Karatalam‌ mōṉa muttiraiyaik‌ kāṭṭic‌ collāmal‌ colliyarulinaṉ‌. Itaṉaiyē

    Āṟaṟi antaṇark‌ karumaṟai palapakarttu” eṉṟatu. Matankoṇḍa yāṉai yāvaṟṟaiyum‌ aḻivu paṇ‌ṇum. Ataivayappaḍuttip‌ payiṟci tantāl‌ makkaṭ‌ paṇikaḷaic‌ ceyyum‌. Atupōlak‌ Kaṅkaiyāṟu vīṟukoṇḍu pāyntāl‌ ulakam‌ nīṟupaḍum‌. Ataituḷiyākic‌ caṭaiyilē karantu ataṉ‌ vīṟu oḻittu nilavulakiṟ‌ pāyntu nalam‌ pala viḷaiyac‌ ceytāṉ Paramaṉ‌.

    Śivapirāṉē Sarva Saṅkārakaruttā eṉpataic Carabha Upaniṣatam‌ “Yōntakālē Sarvalōkān‌ Jahārasa ēka śrēṣṭhaścasarva” eṉṟu kūṟum‌.

    Aḍaintavarkku aḷi ceyyum‌ aṇṇal‌ Araṉ‌, ataṉaiyē nīlamaṇiyotta avaṉatu miṭaṟu kāṭṭi niṟkum‌. Kaḍaliṉ‌ tōṉṟiya nañcai empirāṉ‌ uṇḍu ulakaik‌ kāvāṉēl‌ yāvarum‌ aḻintiruppar‌, itaṉai

    “Pūrarōḍum‌ viṇṇōrkaḷ‌ paṟantōḍap‌ purantaraṉār‌ pati viṭṭōḍat‌ Tērōḍum‌ katirōḍa matiyōḍa vitiyōḍat‌ Tirumāl‌ mēṉik‌ Kārōḍat‌ toḍarntōḍum‌ kaḍalviḍattaip‌ Paramaṉuṇḍu kāvā viṭṭāl‌ Ārōḍum‌ nīriruppīr‌ eṅkōḍiyuḷir‌ piḻaippīr‌ aṟivilīrkāḷ‌?”

    eṉṟu Tirukkuṟṟālat Talapurāṇam‌ kūṟum‌. 

    (Śivajñāṉa Pūjā Malaril (1988) iruntu…)

    भगवान शिव: दुखों का नाश करने वाले और परम सत्ता

    शिवपेरुमान (भगवान शिव) अपने भक्तों के दुखों का नाश करने वाले हैं। तिरुमणिवासकपिरुमान ने इस बात की पुष्टि करते हुए कहा है, “वह हमारे स्वामी हैं जो श्रेष्ठ भक्तों के मन में शहद के रूप में उभरते हैं और जन्म के चक्र को काटते हैं।” 

    कलिथोकै (कलिथोकाई) भी इस विचार को ‘कडवुल वाळत्तु’ (देवता की स्तुति) में व्यक्त करता है:

    “छह ज्ञान वाले ब्राह्मणों (सनकादि ऋषियों) को कई दुर्लभ वेदों का उपदेश देकर,

    अपने जटाओं में स्वच्छ जल (गंगा) को छुपाकर, त्रिपुरा को अग्नि के हवाले करके,

    बिना बोले ही अपने लक्ष्य की ओर बढ़ने वाले उग्र भूतों (कडुंगूळी) के साथ,

    अविचल युद्ध करने वाले, नीले कंठ वाले, आठ हाथ वाले (हे शिव), अब सुनिए!”

    ब्रह्मा (नानमुकन) के चार पुत्र थे: सनकर, सनंतनर, सनातनर और सनतकुमारर। चारों ने कई अच्छी कलाएँ सीखीं, लेकिन मोक्ष के मार्ग को स्पष्ट रूप से नहीं जान पाए। इसलिए, वे भगवान शिव के पास पहुँचे। उन्होंने उन्हें उस सत्ता के बारे में बताया जो वाणी से परे, परिपूर्ण, मन से परे, सब कुछ और मौजूद है। उन्होंने इसे कैसे समझाया? उन्होंने ‘मौन मुद्रा’ (शांति की मुद्रा) दिखाने के लिए अपना हाथ उठाया, बिना बोले ही बोल दिया। इसी का उल्लेख है “छह ज्ञान वाले ब्राह्मणों को कई दुर्लभ वेदों का उपदेश देकर” में।

    एक मदमस्त हाथी सब कुछ नष्ट कर देगा। लेकिन अगर उसे वश में करके प्रशिक्षित किया जाए, तो वह मानव कार्यों में सहायता करेगा। उसी प्रकार, यदि गंगा नदी पूरे बल से बहती, तो संसार राख हो जाता। परमेश्वर ने इसे एक बूंद में बदल दिया, इसे अपनी जटाओं में छुपा लिया, इसका बल कम किया और इसे दुनिया में प्रवाहित करके कई अच्छे कार्य किए।

    सरभ उपनिषद पुष्टि करता है कि शिव ही सर्व संहारकर्ता (सभी विनाशों के निर्माता) हैं, यह कहते हुए: “योऽन्तकाले सर्वलोकान् जहार स एक श्रेष्ठश्च सर्व:” (जो अंत समय में सभी लोकों को नष्ट कर देते हैं, वे ही सर्वश्रेष्ठ और सब कुछ हैं)।

    शरण लेने वालों को दया प्रदान करने वाले स्वामी, हरन (शिव), का नीला कंठ इसी का प्रमाण है। यदि हमारे प्रभु समुद्र से निकले विष का सेवन करके संसार की रक्षा न करते, तो सभी नष्ट हो गए होते। 

    तिरुक्कुत्रालत् तलाईपुराणम इस पर विचार करता है:

    “जब बुररर (राक्षस) और स्वर्ग के निवासी भाग गए, जब पुरंतरनार (इंद्र) ने अपनी जगह छोड़ दी, जब रथ पर सवार सूर्य, चंद्रमा और नियति भाग गए, जब तिरुमाल (विष्णु) के शरीर के बादल भागने लगे, और परमेश्वर ने पीछा करने वाले समुद्र के विष का सेवन करके रक्षा नहीं की होती, तो तुम किसके साथ रहते? कहाँ भागकर अपने प्राण बचाते, ओ अज्ञानी!”

    Lord Śiva: The Reliever of Devotees’ Distress and the Supreme Reality

    Śivaperumān (Lord Śiva) is the one who cuts away the distress of his devotees. Tirumuṇivācakapperumān confirms this, stating, “He is our great Lord who wells up as honey in the thoughts of the noble devotees, cutting away the births we take.” The Kalittokai echoes this sentiment in the ‘Kaḍavuḷ Vāḻttu’ (Benediction of the Deity):

    “Having taught many rare Vedas to the six-knowledge-possessing sages (Sanakādi), Concealing the clear water (Gaṅgā) in his matted locks, setting fire to the three cities (Tripuram), The fierce spirits (Kaḍuṅkūḷi) that move towards their goal without being told, O eight-armed one with the jewel-like throat of unceasing war, listen now!”

    Brahma (Nānmuhaṉ) had four sons: Saṇakar, Saṇantaṇar, Saṇātaṇar, and Saṇatkumara (the Sanakādi Sages). Though all four mastered many excellent arts, they could not clearly see the path to moksha (liberation). Therefore, they approached Śivaperumān. He enlightened them about the entity that is beyond speech, complete, beyond the mind, all-pervading, and existent. How did he enlighten them? He raised his hand, showing the Mouna Mudrā(Gesture of Silence), speaking without words. This is what is meant by “Having taught many rare Vedas to the six-knowledge-possessing sages.”

    A maddened elephant will cause destruction. If it is controlled and trained, it will perform human tasks. Similarly, if the river Gaṅgā had flowed with full force, the world would have been reduced to dust. The Supreme One turned it into a drop, concealed it in his matted locks, removed its ferocity, and allowed it to flow into the world, bringing forth many benefits.

    The Śarabha Upaniṣad confirms that Śiva is the Sarva Saṅkāra Kārttā (Creator of all Annihilation), stating: “Yontakale sarvalokan jahārasa eka śrēṣṭhaśca sarva” (He who, at the end of time, destroys all worlds, He alone is the greatest and the all).

    Haraṇ (Śiva), the Lord who grants grace to those who surrender, demonstrates this through his throat, which resembles a blue gem. If our Lord had not consumed the poison that arose from the ocean and protected the world, everyone would have perished.

    The Tirukkuṟṟālat Talaipurāṇam asks:

    “When the pūrarar (demons) and heavenly beings fled, when Purantaranar (Indra) deserted his post, when the chariot-riding Sun, the Moon, and Destiny fled, when the colours on Tirumāl’s (Vishnu’s) body fled, and if the Supreme One did not consume and guard against the ocean poison that pursued them, with whom would you have remained? Where would you have fled to save your lives, O ignorant ones?”

    Śivaperumān (Shiva) : Le Libérateur de la Détresse des Dévots et l’Être Suprême

    Śivaperumān (Seigneur Shiva) est celui qui tranche les afflictions de ses dévots. Tirumuṇivācakapperumān le confirme en déclarant : « Il est notre grand Seigneur qui s’écoule comme du miel dans les pensées des nobles dévots, coupant ainsi les naissances que nous prenons. »

    Le Kalittokai se fait l’écho de ce sentiment dans le ‘Kaḍavuḷ Vāḻttu’(Bénédiction de la Divinité) :

    « Après avoir enseigné de nombreux Védas rares aux sages possédant les six connaissances (Sanakādi),

    Dissimulant l’eau claire (le Gange) dans ses mèches emmêlées, mettant le feu aux trois cités (Tripuram),

    Les esprits féroces (Kaḍuṅkūḷi) qui vont vers leur but sans qu’on le leur dise,

    Ô toi à huit bras, à la gorge semblable à un joyau d’une guerre incessante, écoute maintenant ! »

    Brahmā (Nānmuhaṉ) eut quatre fils : Saṇakar, Saṇantaṇar, Saṇātaṇar et Saṇatkumara (les Sages Sanakādi). Bien que tous les quatre aient maîtrisé de nombreux arts excellents, ils ne purent voir clairement le chemin du moksha (la libération). Ils s’approchèrent donc de Śivaperumān. Il les éclaira sur l’entité qui est au-delà de la parole, complète, au-delà de l’esprit, omniprésente et existante. Comment les a-t-il éclairés ? Il leva la main, montrant la Mouna Mudrā(Geste de Silence), parlant sans paroles. C’est ce que signifie « Après avoir enseigné de nombreux Védas rares aux sages possédant les six connaissances. »

    Un éléphant enragé provoquerait la destruction. S’il est maîtrisé et entraîné, il accomplira des tâches humaines. De même, si le fleuve Gange avait coulé de toute sa force, le monde aurait été réduit en poussière. L’Être Suprême l’a transformé en une goutte, l’a dissimulé dans ses mèches emmêlées, a supprimé sa férocité et l’a laissé s’écouler dans le monde, apportant de nombreux bienfaits.

    La Śarabha Upaniṣad confirme que Shiva est le Sarva Saṅkāra Kārttā (Créateur de toute Annihilation), déclarant : « Yontakale sarvalokan jahārasa eka śrēṣṭhaśca sarva » (Celui qui, à la fin des temps, détruit tous les mondes, Lui seul est le plus grand et le tout).

    Haraṇ (Shiva), le Seigneur qui accorde la grâce à ceux qui se rendent, le démontre par sa gorge qui ressemble à un joyau bleu. Si notre Seigneur n’avait pas consommé le poison issu de l’océan et protégé le monde, tout le monde aurait péri.

    Le Tirukkuṟṟālat Talaipurāṇam demande :

    « Lorsque les pūrarar (démons) et les êtres célestes s’enfuirent, lorsque Purantaranar (Indra) déserta son poste, lorsque le Soleil sur son char, la Lune et la Destinée s’enfuirent, lorsque les couleurs sur le corps de Tirumāl (Vishnu) s’enfuirent, et si le Suprême ne consommait pas et ne protégeait pas contre le poison de l’océan qui les poursuivait, avec qui seriez-vous resté ? Où auriez-vous fui pour sauver vos vies, Ô ignorants ? »

    Śivaperumān (Shiva): El Aliviador de la Angustia de los Devotos y la Realidad Suprema

    Śivaperumān (El Señor Shiva) es quien elimina la angustia de sus devotos. Tirumuṇivācakapperumān lo confirma, declarando: “Él es nuestro gran Señor que brota como miel en los pensamientos de los nobles devotos, cortando los nacimientos que tomamos.”

    El Kalittokai se hace eco de este sentimiento en el ‘Kaḍavuḷ Vāḻttu’ (Bendición de la Deidad):

    “Habiendo enseñado muchos Vedas raros a los sabios poseedores de los seis conocimientos (Sanakādi),

    Ocultando el agua clara (el Ganges) en sus mechones enmarañados, prendiendo fuego a las tres ciudades (Tripuram),

    Los espíritus feroces (Kaḍuṅkūḷi) que avanzan hacia su meta sin que se les diga,

    ¡Oh, tú, de ocho brazos, con la garganta como una joya de guerra incesante, escucha ahora!”

    Brahmā (Nānmuhaṉ) tuvo cuatro hijos: Saṇakar, Saṇantaṇar, Saṇātaṇar y Saṇatkumara (los Sabios Sanakādi). Aunque los cuatro dominaron muchas artes excelentes, no pudieron ver claramente el camino hacia el moksha (la liberación). Por lo tanto, se acercaron a Śivaperumān. Él les iluminó sobre la entidad que está más allá del habla, completa, más allá de la mente, omnipresente y existente. ¿Cómo los iluminó? Levantó su mano, mostrando la Mouna Mudrā (Gesto de Silencio), hablando sin palabras. Esto es lo que se significa con “Habiendo enseñado muchos Vedas raros a los sabios poseedores de los seis conocimientos.”

    Un elefante enloquecido causaría destrucción. Si es controlado y entrenado, realizará tareas humanas. De manera similar, si el río Ganges hubiera fluido con toda su fuerza, el mundo se habría reducido a polvo. El Ser Supremo lo convirtió en una gota, lo ocultó en sus mechones enmarañados, eliminó su ferocidad y permitió que fluyera hacia el mundo, trayendo muchos beneficios.

    El Śarabha Upaniṣad confirma que Shiva es el Sarva Saṅkāra Kārttā (Creador de toda Aniquilación), declarando: “Yontakale sarvalokan jahārasa eka śrēṣṭhaśca sarva” (Aquel que, al final del tiempo, destruye todos los mundos, solo Él es el más grande y el todo).

    Haraṇ (Shiva), el Señor que concede gracia a quienes se rinden, lo demuestra a través de su garganta, que se asemeja a una gema azul. Si nuestro Señor no hubiera consumido el veneno que surgió del océano y protegido el mundo, todos habrían perecido.

    El Tirukkuṟṟālat Talaipurāṇam pregunta:

    “Cuando los pūrarar (demonios) y los seres celestiales huyeron, cuando Purantaranar (Indra) abandonó su puesto, cuando el Sol en su carro, la Luna y el Destino huyeron, cuando los colores en el cuerpo de Tirumāl (Vishnu) huyeron, y si el Ser Supremo no consumía y protegía contra el veneno del océano que los perseguía, ¿con quién se habrían quedado? ¿Adónde habrían huido para salvar sus vidas, ¡Oh, ignorantes!?”

  • The Rituals of Śiva Worship: A Symbolic Analysis

    The Rituals of Śiva Worship: A Symbolic Analysis


    TaHiEnFrEs

    சிவபூஜையின் போது செய்யப்படும்,

    • அபிஷேகம் – சிருஷ்டி கிருத்யம்
    • நைவேத்தியம் – ஸ்திதி கிருத்யம்
    • பலி – சம்ஹார கிருத்யம்
    • தீபம் – திரோபவ கிருத்யம்
    • விபூதி – அனுக்கிரக கிருத்யம்

    என்று கூறப்படுகிறது.

    சிவபூஜையால் விஸ்தாரமான ஞானத்தையும் அக்னி காரியத்தால் சம்பத்தையும் ஜபத்தினால் பாப சுத்தியையும் தியானத்தால் மோக்ஷத்தையும் ஒருவன் அடைகிறான் என்பது ஸ்ரீமத் ஆகம சித்தாந்தம்.

    சமயபோதச் சொற்பொழிவுகள்” என்னும் நூலில் இருந்து…


    Śivapūjaiyiṉ pōtu ceyyappaṭum,

    • Abhiṣēkam – Sṛṣṭi Kirutyam 
    • Naivēttiyam – Stiti Kirutyam 
    • Bali – Saṃhārakirutyam 
    • Dīpam – Tirōpava Kirutyam
    • Vibhūti – Aṇukkiraka Kirutyam eṉṟu kūṟappaṭukiṟatu.

    Śivapūjaiyāl vistāramāṇa ñāṉattaiyum akṉi kāriyattāl campattaiyum japattiṉāl pāpa cuttiyaiyum tiyāṉattāl mōkṣattaiyum oruvaṉ aṭaikirāṉ eṉpatu Śrīmat Āgama Siddhāntam.

    Camayapōtac coṟpoḻivugaḷ” eṉṉum nūlil iruntu…

    यह कहा गया है कि, शिवपूजा (Śivapūjā) के दौरान, निम्नलिखित संबंध स्थापित होते हैं:

    • Abhiṣekam (अभिषेकम्) – Sṛṣṭi Kṛtyam (सृजन का कार्य)
    • Naivedyam (नैवेद्यम्) – Sthiti Kṛtyam (संरक्षण का कार्य)
    • Bali (बलि) – Saṃhāra Kṛtyam (विनाश/विलय का कार्य)
    • Dīpam (दीपम्) – Tirobhava Kṛtyam (आवरण/छिपाव का कार्य)
    • Vibhūti (विभूति) – Anugraha Kṛtyam (कृपा का कार्य)

    और, श्रीमत आगम सिद्धान्त (Śrīmat Āgama Siddhānta) के अनुसार, एक व्यक्ति निम्नलिखित प्राप्त करता है:

    • Śivapūjā के माध्यम से विस्तृत ज्ञान (vistāramāṇa jñānam)।
    • Agni Kāryam (अग्नि अनुष्ठान) के माध्यम से सम्पत्ति/समृद्धि (sampattu)।
    • Japam (मंत्र जप) के माध्यम से पाप शुद्धि (pāpa śuddhi)।
    • Dhyānam (ध्यान) के माध्यम से मोक्ष (Mokṣa)।

    यह अंश ‘Samayabodha Soṛpolivugaḷ’ नामक पुस्तक से है।

    It is said that, during the Śivapūjā, the following holds:

    • Abhiṣekam – Sṛṣṭi Kṛtyam (The Act of Creation)
    • Naivedyam – Sthiti Kṛtyam (The Act of Preservation)
    • Bali – Saṃhāra Kṛtyam (The Act of Dissolution/Destruction)
    • Dīpam – Tirobhava Kṛtyam (The Act of Concealment/Obscuration)
    • Vibhūti – Anugraha Kṛtyam (The Act of Bestowal of Grace)

    And, according to the Śrīmat Āgama Siddhānta, a person attains the following:

    • Extensive knowledge (vistāramāṇa jñānam) through Śivapūjā.
    • Wealth/Prosperity (sampattu) through Agni Kāryam (Fire Ritual).
    • Purification from sin (pāpa śuddhi) through Japam (Mantra Recitation).
    • Mokṣa (Liberation) through Dhyānam (Meditation).

    This passage is from the book ‘Samayabodha Soṛpolivugaḷ’

    Il est dit que, pendant la Śivapūjā, la corrélation suivante est établie :

    • Abhiṣekam – Sṛṣṭi Kṛtyam (L’Acte de Création)
    • Naivedyam – Sthiti Kṛtyam (L’Acte de Préservation)
    • Bali – Saṃhāra Kṛtyam (L’Acte de Dissolution/Destruction)
    • Dīpam – Tirobhava Kṛtyam (L’Acte de Dissimulation/Obscuration)
    • Vibhūti – Anugraha Kṛtyam (L’Acte d’Octroi de la Grâce)

    Et, selon le Śrīmat Āgama Siddhānta, une personne atteint ce qui suit :

    • Connaissance étendue (vistāramāṇa jñānam) à travers la Śivapūjā.
    • Richesse/Prospérité (sampattu) à travers l’Agni Kāryam (Rituel du Feu).
    • Purification du péché (pāpa śuddhi) à travers le Japam (Répétition du Mantra).
    • Mokṣa (Libération) à travers le Dhyānam (Méditation).

    Ce passage est tiré du livre ‘Samayabodha Soṛpolivugaḷ’.

    Se dice que, durante el Śivapūjā, la siguiente correlación se mantiene:

    • Abhiṣekam – Sṛṣṭi Kṛtyam (El Acto de Creación)
    • Naivedyam – Sthiti Kṛtyam (El Acto de Preservación)
    • Bali – Saṃhāra Kṛtyam (El Acto de Disolución/Destrucción)
    • Dīpam – Tirobhava Kṛtyam (El Acto de Ocultación/Ofuscación)
    • Vibhūti – Anugraha Kṛtyam (El Acto de Concesión de la Gracia)

    Y, según el Śrīmat Āgama Siddhānta, una persona alcanza lo siguiente:

    • Conocimiento extenso (vistāramāṇa jñānam) a través del Śivapūjā.
    • Riqueza/Prosperidad (sampattu) a través del Agni Kāryam (Ritual del Fuego).
    • Purificación del pecado (pāpa śuddhi) a través del Japam (Repetición de Mantra).
    • Mokṣa (Liberación) a través del Dhyānam (Meditación).

    Este pasaje es del libro ‘Samayabodha Soṛpolivugaḷ’.

  • The Divine Beauty of Śiva: A Description

    The Divine Beauty of Śiva: A Description


    TaHiEnFrEs

    ॐ नमो हिरण्यबाहवे हिरण्यवर्णाय हिरण्यरूपाय हिरण्यपतए अंबिका पतए उमा पतए पशूपतए नमो नमः ||

    ௐ நமோ ஹிரண்யபா³ஹவே ஹிரண்யவர்ணாய ஹிரண்யரூபாய ஹிரண்யபதயே அம்பி³கா பதயே உமா பதயே பஶூபதயே நமோ நம꞉ ||

    “பொற்கையினர்க்கு, பொன்வண்ணர்க்கு, பொன்ரூபர்க்கு, பொற்பதிக்கு அம்பிகா பதிக்கு உமாபதிக்கு பசுபதிக்கு நமஸ்காரம்‌ ! நமஸ்காரம்‌ !! ” என்று தைத்திரீய ஆரணியகம்‌ கூறுகின்‌றது.

    சிவபிரான்‌ திருமேனியைப்‌ பொன்னிறமுடையதென்று சுருதிகள்‌ கூற, அவற்றுக்கியைந்து திராவிடசுருதிகளும்‌ அங்கனம்‌ பொன்வண்ணர்‌ என்று கூறுதலோடமையாது, செம்‌ பவளவண்ணர்‌, மாணிக்கவண்ணர்‌, தீவண்ணர்‌ போன்றும் அங்கங்கே புகழ்வனவாயின.

    ஸ்படிகமேனியர்‌, சங்‌கொத்தமேனியர்‌ என்றற்றொடக்கத்தனவாக அத்திராவிடசுருதிகள்‌ சிற்சில இடங்களிற்‌ புகழ்வது அவர்‌ செம்பவளமேனியிற்‌ படிந்திருக்கும்‌ விபூதியின்‌ வெண்ணிற மிகுதிப்பாடு பற்றியாம்‌.

    ‘ பொன்நேர் தருமே னியனே புரியும்
    மின்நேர் சடையாய் விரைகா விரியின்
    நன்னீர் வயல்நா கேச்சுர நகரின்
    மன்னே யெனவல் வினைமாய்ந் தறுமே.’

    திருஞானசம்பந்தப் பெருமான் அருளிய திருநாகேச்சரத்து தேவாரம்.

    மாசில் தொண்டர்மலர் கொண்டுவ ணங்கிட
    ஆசை யாரவரு ணல்கிய செல்வத்தர்
    காய்சி னத்தவிடை யார்கரு காவூரெம்
    ஈசர் வண்ணம்மெரி யும்மெரி வண்ணமே.

    திருஞானசம்பந்தப் பெருமான் அருளிய திருக்கருகாவூர்‌ தேவாரம்.

    ‘வம்பல ரும்மலர்க் கோதைபா கம்மகிழ் மைந்தனும்
    செம்பவ ளத்திரு மேனிவெண் ணீறணி செல்வனும்
    கொம்பம ரும்மலர் வண்டுகெண் டுந்திருக் கோட்டாற்றுள்
    நம்பனெ னப்பணி வார்க்கருள் செய்யெங்கள் நாதனே’.

    திருஞானசம்பந்தப் பெருமான் அருளிய திருக்கோட்டாறு தேவாரம். ,

    ஏவணத்த சிலையால்முப் புரமெய் தான்காண்
    இறையவன்காண் மறையவன்காண் ஈசன் தான்காண்
    தூவணத்த சுடர்ச்சூலப் படையி னான்காண்
    சுடர்மூன்றுங் கண்மூன்றாக் கொண்டான் தான்காண்
    ஆவணத்தால் என்றன்னை ஆட்கொண் டான்காண்
    அனலாடிகாண் அடியார்க் கமிர்தா னான்காண்
    தீவணத்த திருவுருவிற் கரியுரு வன்காண்
    திருவாரூ ரான்காண் என்சிந்தை யானே.

    திருநாவுக்கரசர் பெருமான் அருளிய திருவாரூர் தேவாரம்.

    பொன்னார் மேனியனே புலித்
    தோலை அரைக்கசைத்து
    மின்னார் செஞ்சடைமேல் மிளிர்
    கொன்றை யணிந்தவனே
    மன்னே மாமணியே மழ
    பாடியுள் மாணிக்கமே
    அன்னே உன்னையல்லால் இனி
    யாரை நினைக்கேனே

    சுந்தரமூர்த்தி சுவாமிகள் அருளிய திருமழபாடி தேவாரம்.

    ‘மருவார் கொன்றை மதிசூடி
    மாணிக் கத்தின் மலைபோல
    வருவார் விடைமேல் மாதோடு
    மகிழ்ந்து பூதப் படைசூழத்
    திருமால் பிரமன் இந்திரற்குந்
    தேவர் நாகர் தானவர்க்கும்
    பெருமான் கடவூர் மயானத்துப்
    பெரிய பெருமா னடிகளே’

    ஸ்ரீ சுந்தரமூர்த்தி சுவாமிகள் அருளிய திருக்கடவூர் மயானத்து தேவாரம்.

    காசிவாசி சாம்பவஸ்ரீ செந்திநாதையர் இயற்றிய தேவாரம் வேதசாரம் என்னும் நூலில் இருந்து…

  • The Significance of Śiva Bhakti and Śiva Pūjā in Kali Yuga for Spiritual Growth

    The Significance of Śiva Bhakti and Śiva Pūjā in Kali Yuga for Spiritual Growth


    TaHiEnFrEs

    மஹா இதிகாசமாகிய சிவரகசியம் – நாற்பத்திரண்டாம் அத்தியாயத்தில் இருந்து…

    நந்திதேவர் சாம்பவரை அறிவித்தது.

    சிவபூஜையின் மேன்மையை வசிட்டர் கூறியதைக்கேட்ட அரசன் ஒருவன் அகமகிழ்ந்து சம்சார சுகத்தைத் துச்சமென்று தள்ளிச் சிவபூசையில் விருப்புறறவனாய் ராஜ்யபாலனம் அதற்கு இடையூறாகுமென்று கண்டு தனது மூத்தபுதல்வனுக்கு ராஜ்ய பாரத்தைக் கொடுத்து அவனைச் சிவார்ச்சனையை விடாமற் செய்து வரும்படிப் போதித்து ஏராளமாய்த்தனத்தை உதவிச் சாம்பவர்களையு மாராதித்து விபூதி ருத்திராக்ஷ தாரணங்களில் ஓர் கணமேனும் வழுவாதிருந்து தீக்ஷைபெற்றுச் சிவபூசை செய்து சிவத்யான பராயணனாய்க் காலங்கழித்து நற்கதியடைந்தான்.

    அப்படியே நீரும் சிவபூஜாபரராயிருந்து சாம்பவர்களோடு சகவாசஞ் செய்து சிவலிங்கத்தைப் பூசித்துக்கொண்டிரும். சிவபூசை செய்யாமல் மஹாஐஸ்வர்யத்தை யடைந்து சுகித்தவர் யாருமில்லை. சங்கரானுக் கிரகத்தினாலேயே சகல பாக்யங்களும் பெறப்படுவனவாம். சிவபூஜையின்றிப் பாக்ய மெங்கனம்வரும்? இனி அச்சிவபூஜைக்கு வேண்டிய சௌகரியமும் மஹா பாக்யவான்களுக்கே கிடைக்கும் சிவார்ச்சனைக்கு உபயோகப்படாத பாக்யங்களைத் துர்ப்பாக்கியங்களென்றே யறிய வேண்டும். பாக்ய மிருந்தால் வாணாள் முழுதும் சிவார்ச்சனையில் வழுவாதிருக்கப் பெறலாகும். அவனது ஆயுளே சபலமாகும். . இப்போது சாம்பவர்களைச் சிரத்தை யுடன் பூசித்தாதரிப்பின் சம்புவினருளுக்காளாகலாமென்று நாரதர் கூறியருள அதனைக் கேட்டு மிக்க மகிழ்ந்து சாம்பவ முனிவர்களைப் பூசித்துக்கொண்டு சிவார்ச்சனாபரரானாரென்று நந்திகேஸ்வரர் கூற மஹாபுண்யமாகிய அச்சரிதத்தைப் பிரம்மாமுதலிய சகலருங்கேட்டுச் சந்தோஷத்தால் மயிர் சிலிர்த்துப் பரவசராய்நின்று நந்தியெம்பெருமானை வணங்கி, ஓ ஸ்வாமி! இப்போது நாங்கள் இங்கு செய்யவேண்டிய காரியமென்ன? அந்த ரகசியத்தைக் கூறியருள வேண்டுமென்று பிரார்த்தித்தனர். அப்போது நந்தீஸ்வரர் பிரம்மாதிகளைப் பார்த்துக் தேவர்களே! எவரெவர் கூறியதாவது, பரமசாம்பவர்களாயெப்போதுஞ் சிவார்ச்சனை செய்வதிலேயே பேராவலுடையோரா யிருக்கின்றனரோ மிக்க கோரமாகிய கலியுகத்தில் சித்த சுத்தத்துடன் எவர் சிவசரணாரவிந்தத்தை விட்டகலாத மனமுடையோராய்ச் சிவோபாசனையோடும், “ஸ்ரீ நீலகண்டமதனாந்தக சந்திரமௌளே ஸ்ரீ பாலலோசன யமாந்தக விஸ்வமூர்த்தே.” அடியேனை ரக்ஷியுங்களென்று எவர் ஓர் தடவையாவது பக்தியுடன் கூறுகின்றனரோ அவர்களும் உங்களுக்குப் பூஜ்யராவார்.

    இதுவே பரமரகஸ்யம்.

  • The Inner and Outer Signs of Śiva Devotees

    The Inner and Outer Signs of Śiva Devotees


    TaHiEnFrEs

    அடியார் இலக்கணம் .

    நைமிசாரண்ய முநிவர்கள் பத்தர்களுடைய இலக்கணம் எது என்று கேட்கச் ஶூதமுநிவர் கூறுகின்றார் : – தேவர் , அசுரர் , அரக்கர் , இயக்கர் கந்தருவர் , நாகர் , முநிவர் , நரர் ஆகிய எவ்வகையருள்ளும் அடியார்கள் உண்டு . அடியார்களுக்குள் வருணாச்சிரம பேதம் கிடையாது ; யாவரும் மாகேசுரர் . 

     அடியார்களது அகத்துள் விளங்கும் இலக்கணம் மூன்று – அவைதாம் 

    (i ) மானத ஜபம் , 

    ( ii ) மானத சிவபூஜை 

    ( iii ) உள்ளத்தே பரம்பொருள் தோற்றமளித்தல் . 

    புறத்தே தோன்றும் இலக்கணம் பத்து அவைதாம். : 

    ( 1 ) கண்டம் தழுதழுத்தல் , 

    (2 ) நா அசைதல் 

    ( 3 ) இதழ் துடித்தல் 

    ( 4 ) நடுக்கமுறல் 

    ( 5 ) மயிர் பொடித்தல் 

    ( 6 ) அங்கம் வெதும்பி வியர்த்தல் 

    ( 7 ) தள்ளாடி வீழ்தல் 

    ( 8 ) கண்ணீர் சொரிதல் 

    ( 9 )  இரங்குதல் 

    ( 10 ) ஆர்வத்தால் பரவசப்படுதல் . 

    இத்தகைய அடியார்கள் புண்ணியர்கள் ; வீடுபேறு பெறுவார்கள் ;

    திருநீறும் கண்டிகையும் புனைந்தவர்களிடம் மேற்சொன்ன இலக்கணங்கள் இல்லாவிடினும் , அவர்களைக் கண்டால் அவர்களை வீழ்ந்து வணங்கி உபசார மொழிகளைக் கூறவேண்டும் . சிவாசாரியர்களையும் சிவனடியர்களையும் பணிந்தேத்துபவர் யாராயிருந்தாலும் நோயற்று மக்களுடன் உலகில் பல்லாண்டு வாழ்வர் ; சகல தேவர்களாலும் உபசரிக்கப்பட்டு சிவலோகம் மருவி ஈற்றில் சிவனடி கூடுவர் . சிவபுண்ணியத்தின் மேன்மை யெல்லாம் தேவிக்குச் சிவபிரான் முன்னொரு காலத்தில் கூறியருளினர் . அதிபக்குவர்க்கே சிவபுண்ணியத்தின் மேன்மையைக் கூறலாகும் . சிவபிரான் தேவியின் பொருட்டு உரைத்தது இது என்றால் தமியேனாற் கூற முடியுமோ ?

    திரு ஞானவரோதய பண்டாரம் இயற்றிய உபதேச காண்டம்(1950) என்னும் நூலில் இருந்து…

    இப்பதிவினை யூடியூபில் கேட்டு இன்புற…