Divine Impartiality in the Context of a Siva Devotee’s Karma


TaHiEnFrEs

இறைபணி நின்றார்‌ செயலை இறைவன்‌ தன்செயலென ஏன்று கொள்ளுதலும்‌, பிறர்‌ செயலை அவ்வாறேன்‌று கொள்ளாது அவர்‌ செயலாகப்‌ பயனநுபவிக்கச்‌ செய்தலும்‌ பற்றி இறைவன்‌ நடுவுநிலைக்குக்‌ குறையாகாது எனவும்‌ கூறுகின்றது.

“சலமிலனாய் ஞானத்தால் தனையடைந்தார் தம்மைத்
தானாக்கித் தலைவன்அவர் தாஞ்செய்வினை தன்னால்
நலமுடனே பிறர்செய்வினை யூட்டியொழிப் பானாய்
நணுகாமல் வினையவரை நாடிக் காப்பன்
உலகினில்என் செயலெல்லாம் உன்விதியே நீயே
உள்நின்றுஞ் செய்வித்துஞ் செய்கின்றா யென்றும்
நிலவுவதோர் செயலெனக்கின் றுன்செயலே யென்றும்
நினைவார்க்கு வினைகளெல்லாம் நீங்குந் தானே”

சிவஞானசித்தியார்

(கொ – டு.) நீயே உள் நின்றும் (செய்கின்றாய்) உலகினில் நிலவுவதோர் செயல் எனக்கு இன்று, என் செயலெல்லாம் உன்விதியே என்றும், செய்வித்தும் செய்கின்றாய் உன் செயலே என்றும், நினைவார்க்கு வினைக ளெல்லாம் நீங்குந்தானே. தலைவன் ஆய் ஞானத்தால் தனை அடைந்தார் தம்மை தானாக்கிக் காப்பன். நாடியும் அவரை நணுகாமல் வினை அவர்
தாம் செய்வினை தன்னால் பிறர் செய்வினை நலமுடனே ஊட்டி ஒழிப்பானாய் சலம் இலன்.

(பொ – ரை.) இறைபணி நிற்றல் எவ்வாறெனின், ஏகனாய் நின்ற நிலையில் நின்று நீங்கிச் சிலசமயம் தன்னால் புறத்துச் செயல் நிகழுமாயின், அப்பொழுது அவர் இறைவனை நோக்கி நீயே எனக்கு உள்நின்று செய்கின்றாயாதலின், உலகின்கண் எனக்கு விளங்குவதோர் செயலில்லை எனவும், என்னால் செய்யப்படும் இதம், அகிதங்களெல்லாம் நீ செய்யும் செயலேயெனவும், எனக்குப் பிறர் செய்யும் செயலெல்லாம் நீயே பிறரைக்கொண்டு செய்வித்தும் செய்கின்றாயாதலின் அவையும் நீ செய்யும் செயலேயன்றிப் பிறிதில்லை யெனவும், இவ்வாறு அவனருளையல்லது ஒன்றனையுங் கருதாராய் தம்மை இழந்துநிற்கப் பெறுதல். இறைபணியின் முறை இதுவேயாம். பணி என்பது செயல். இறை பணி என்பது எல்லாம் இறைவன் செயலாகக் காண்டல். இவ்வாறு நிற்கப் பெறுவாரிடத்து நான் செய்தேன் பிறர் செய்தாரென்று எண்ணுதலாகிய அஞ்ஞானமும், புண்ணிய பாவங்களாய் கட்டுப்படும் கன்மமும் பிரவேசிக்க மாட்டாவாய் ஒழிந்துவிடும்.

ஆதலால், சிவபெருமான் அத்தன்மையுடைய மெய்யுணர்வால் தன்னை அடைக்கலம் புகுந்தவரைத் தன்னைப் போலச் சுத்தனாகச் செய்து பாதுகாத்தலும், மந்திரவலியால் அடங்கி இரைநுகரப் பெறாது கிடக்கும் பாம்பு யாதேனும் ஓர் சமயம் வாய்த்தவிடத்து சும்மாகிடவாது தீண்டுமாறு போல, இறைபணி நிற்கும் அவரைச் சாரமாட்டாது ஒழிந்து கிடந்த ஆகாமிய வினை அவருக்கு இத மகிதங்களைப் பிறர்செய்த விடத்துச் செய்த அச்சம்பந்தம்பற்றி அவருடைய இதம் அகிதங்களுக்குத் துணையாய்ச் சென்று கூடுமாதலின், அவ்வாறு கூடும்படி செய்து பிறர் செய்த அவற்றின் பலன்களை அவர் நல்வழிப்படுதற் பொருட்டு அதிகப்படுத்தி அவர்க்கு ஊட்டுதலுஞ் செய்வன்.

இங்ஙனம் முத்தர் செய்த வினையை அவருக்கு இறைபணியாக்கியும், பிறர் செய்த வினையை அவருக்கு வினையாக்கியும் செய்தல் இறைவனுக்குச் சலனமாகாதோவெனின், முத்தன் தன்னையே சார்ந்து நிற்றலினாலும், ஏனையோர் அங்ஙனஞ் சாராது நிற்றலினாலும் அவரவர்க்குத்தக்கவாறு செய்தல் தகுதியாதலின் சலனமின்மை யறிக.
(எ -று.)

பிறர்செய்த வினையை மிகுவித்து ஊட்டி ஒழித்தலே பிறரை வினை நணுகாமற் காப்பதெனக் கொள்க. பிறரை யங்ஙனம் ஊட்டுதலுங் கருணையேயென்பது உணர்த்தவேண்டி ஊட்டி என்பதோடமையாது ஒழிப்பானா யென்றும், நலமுடனே என்றுங் கூறினார். எனவே, முத்தர் செய்யும் இதம் அகிதம் பிறர் செய்யும் இதத்தையும் அகிதத்தையும் மிகுவித்து அநுபவித் தொழியும்படி செய்யுமென்பதுணர்க. இதனால் அரன்பணி நிற்கும் முத்தரை வினை நணுகாதெனக் கூறியதுமன்றி, அரன்பணியில் நிற்றலாவது, உலகினிலென் செயலெல்லா முன் விதியே, நீயே யுண்ணின்றுஞ் செய்வித்துஞ் செய்கின்றாயென்றும், நிலவு வதோர் செயலெனக்கின்றுன் செயலேயென்றும் நினைதலே என்பது என விளக்கிக் கூறியததூ உமாயிற்று.

இறைபணியில் நிற்பவர் பாதகத்தைச் செய்திடினும் அதனைப் பணியாக்கிவிட்டு, இவர் செய்யும் இதமகிதங்களை இவருக்கு இதமகிதஞ் செய்தார் பாலிசையச் செய்தல் இறைவனுக்கு நடுவுநிலைமையாகாதென்பாரை நோக்கி, தன் செயலை யொழித்து இறைவனிடத்து அடைக்கலம் புகுந்தவரை வினை நணுகாமற்‌ காத்தலும்‌, அங்கனமின்‌றித்தானென முனைத்து நின்று செய்பவர்க்கு அம்முனைப்புத்‌ தீர்தற்பொருட்டு மிகுவித்து ஊட்டி யொழித்தலும்‌ முறைமையாமெனக்‌ கூறியவாறாம்.

ஶ்ரீ அருணந்தி சிவாசாரியர் அருளிச்செய்த சிவஞானசித்தியார் சுபக்கம் மூலமும் இதற்கு திருக்கைலாய பரம்பரை திருவாவடு துறை ஆதீனத்துத் திராவிட மாபாடிய கர்த்தராகி மாதவச் சிவஞான யோகிகள் அருளிய உரையும்,

அவ்வுரையைத் தழுவி, திருவாவடுதுறை ஆதீன சைவப் பிரசாரகரும் தேவகோட்டை சிவாகம சித்தாந்த பரிபாலன சங்கத்துச் சித்தாந்த சாத்திர போதகருமாகிய, தூத்துக்குடி பொ.முத்தையபிள்ளை எழுதிய பொழிப்புரை (1926) என்னும் நூலில் இருந்து…


IAST Transliteration

1. Introductory Statement

Iṟaipaṇi niṉṟār ceyalai iṟaivaṉ taṉceyal eṉa ēṉṟu koḷḷutalum, piṟar ceyalai avvāṟēṉṟu koḷḷātu avar ceyalākap payaṉaṉuvikkac ceytalum paṟṟi iṟaivaṉ naṭuvunilaikkuk kuṟaiyākātu eṉavum kūṟukiṉṟatu.


2. The Verse (Śivajñānasiddhiyār)

“Śalamilaṉāy ñāṉattāl taṉaiyaṭaintār tammait

tāṉākkitt talaivaṉavar tāñceyviṉai taṉṉāl

nalamuṭaṉē piṟarceyviṉai yūṭṭiyoḻip pāṉāy

naṇukāmal viṉaiyavarai nāṭik kāppaṉ

ulakiṉil eṉ ceyalellām uṉvitiyē nīyē

uḷniṉṟuñ ceyvittuñ ceykiṉṟā yeṉṟum

nilavuvatōr ceyaleṉakkiṉ ṟuṉceyalē yeṉṟum

niṉaivārkku viṉaikaḷellām nīṅkunt tāṉē”

Śivajñānasiddhiyār

3. Koḍu (Word-by-Word Interpretation)

(Ko – ḍu.) Nīyē uḷ niṉṟum (ceykiṉṟāy) ulakiṉil nilavuvatōr ceyal eṉakku iṉṟu, eṉ ceyalellām uṉvitiyē eṉṟum, ceyvittum ceykiṉṟāy uṉ ceyalē eṉṟum, niṉaivārkku viṉaikaḷellām nīṅkunt tāṉē. Talaivaṉ āy ñāṉattāl taṉai aṭaintār tammai tāṉākkik kāppaṉ. Nāṭiyum avarai naṇukāmal viṉai avar tām ceyviṉai taṉṉāl piṟar ceyviṉai nalamuṭaṉē ūṭṭi oḻippāṉāy calam ilaṉ.


4. Poḻippurai (Detailed Commentary)

(Po – rai.) Iraipaṇi niṟṟal evvāṟeṉiṉ, ēkaṉāy niṉṟa nilaiyil niṉṟu nīṅkic cilacamayam taṉṉāl puṟattuc ceyal nikilumāyiṉ, appoḻutu avar iṟaivaṉai nōkki nīyē eṉakku uḷniṉṟu ceykiṉṟāyātaliṉ, ulakiṉkaṇ eṉakku viḷaṅkuvatōr ceyalillai eṉavum, eṉṉāl ceyyappaṭum itam, akitakkaḷellām nī ceyyum ceyalēyeṉavum, eṉakkup piṟar ceyyum ceyalellām nīyē piṟaraikkoṇṭu ceyvittum ceykiṉṟāyātaliṉ avaiyum nī ceyyum ceyalēyaṉṟip piṟitillai yeṉavum, ivvāṟu avaṉaruḷaiyallatu oṉṟaṉaiyuṅ karutārāy tammai iḻantuniṟkak peṟutal. Iraipaṇiyiṉ muṟai ituveyām. Paṇi eṉpatu ceyal. Iṟaipaṇi eṉpatu ellām iṟaivaṉ ceyalākak kāṇṭal. Ivvāṟu niṟkak peṟuvāriṭattu nāṉ ceytēṉ piṟar ceytāreṉṟu eṇṇutalākiya aññāṉamum, puṇṇiya pāvaṅkaḷāy kaṭṭuppaṭum kaṉmamum piravēcikka māṭṭāvāy oḻintuviṭum.

Ātalāl, civaperumāṉ attanmaiyuṭaiya meyyuṇarvāl taṉṉai aṭaikkalam pukuntavarait taṉṉaip pōlac cuttāṉakac ceytu pātukāttalum, mantiravaliyāl aṭaṅki irainukarap peṟātu kiṭakkum pāmpu yātēṉum ōr camayam vāyttaviṭattu cummākiṭavātu tīṇṭumāṟu pōla, iṟaipaṇi niṟkum avaraic cāramāṭṭātu oḻintu kiṭanta ākāmiya viṉai avarukku ita makitaṅkaḷaip piṟarceytaviṭattuc ceyta accampantampaṟṟi avarutaiya itam akitaṅkaḷukku ttuṇaiyāyc ceṉṟu kūṭumātaliṉ, avvāṟu kūṭumpaṭi ceytu piṟar ceyta avaṟṟiṉ palaṉkaḷai avar nalvaḻippeṟutap poruṭṭu atikappaṭutti avarkku ūṭṭutaluñ ceyvaṉ.

Iṅṅaṉam muttaṟ ceyta viṉaiyai avarukku iṟaipaṇiyākkiyum, piṟar ceyta viṉaiyai avarukku viṉaiyākkiyum ceytal iṟaivaṉukkuc calaṉamākāveṉiṉ, muttaṉ taṉṉaiyē cārntu niṟṟaliṉālum, ēṉaiyōr aṅṅaṉañ cārātu niṟṟaliṉālum avaravarkkut takkavāṟu ceytal takutiyātaliṉ calaṉamiṉmai yaṟika.

(E – ṟu.) Piṟarceyta viṉaiyai mikutti ūṭṭi oḻittalē piṟarai viṉai naṇukāmaṟ kāppateṉak koḷka. Piṟarai yaṅṅaṉam ūṭṭutaluṅ karuṇaiyey eṉpatu uṇarttavēṇṭi ūṭṭi eṉpatōṭamaiyātu oḻippāṉā yeṉṟum, nalamuṭaṉē eṉṟuṅ kūṟiṉār. Eṉavē, muttar ceyyum itam akitam piṟar ceyyum itattaiyum akitattaiyum mikutti aṉupavit toḻiyumpaṭi ceyyumeṉpatuṇarka. Itanāl araṉpaṇi niṟkum muttaṟai viṉai naṇukāteṉak kūṟiyatumaṉṟi, araṉpaṇiyil niṟṟalāvatu, ulakiṉil eṉ ceyalellāmuṉ vitiyē, nīyē yuṇṇiṉṟuñ ceyvittuñ ceykiṉṟāyeṉṟum, nilavu vatōr ceyaleṉakkiṉṟuṉ ceyalēyeṉṟum niṉaitale eṉpatu eṉa viḷakkik kūṟiyatatū uvumāyiṟṟu.

Iraipaṇiyil niṟpavar pātakattain ceytiṭiṉum ataṉaip paṇiyākki viṭṭu, ivar ceyyum itamakitaṅkaḷai ivarukku itamakitañ ceytār pālicaiyac ceytal iṟaivaṉukku naṭuvunilaiyamākāteṉpārai nōkki, taṉ ceyalai yoḻittu iṟaivaṉiṭattu aṭaikkalam pukuntavarai viṉai naṇukāmaṟ kāttalum, aṅkaṉamiṉṟi tāṉeṉa muṉaittu niṉṟu ceypavarkku ammunipput tīrtaṟporuṭṭu mikutti ūṭṭi yoḻittalum muṟaimaiyāmeṉak kūṟiyavāṟām.


5. Source Attribution

Śrī aruṇanti śivācāriyar aruḷicceyta śivajñānasiddhiyār supakkam mūlamum itaṟku tirukkaillāya paramparai tiruvāvaṭu tuṟai ātīṉattu ttirāviṭa māpāṭiya karttarāki mātavac civajñāṉa yōkikaḷ aruḷiya uraiyum, avvuraiyaitt taḻuvi, tiruvāvaṭutuṟai ātīṉa caivap piracārakarum tēvakōṭṭai civākama cittānta paripālaṉa caṅkattuc cittānta cāttira pōtakarumākiya, tūttukkuṭi po. muttaiyapiḷḷai eḻutiya poḻippurai (1926) eṉṉum nūlil iruntu… –

विषय का सारांश: ईश्वर-सेवा (इरैपण‍ि) में लीन भक्त के कर्म को ईश्वर अपना कर्म मानकर स्वीकार कर लेते हैं, जबकि अन्य लोगों के कर्म को उनका निजी कर्म मानकर उन्हें उसका फल भोगने देते हैं। इस प्रकार का भेद करना भी ईश्वर की निष्पक्षता (नडुवुनिलै) में कोई दोष उत्पन्न नहीं करता।


मूल पद (शिवज्ञानसिद्धि)

“शलमिलनाय ज्ञानात्तान तनैयडैंतार तम्मैत्

ताऩाक्कित् तलैवऩवर् ताञ्चेय्विऩै तऩ्ऩाल्

नलमुडऩ्ē पिऱर्चेय्विऩै यूट्टियोऴिप् पाऩाय्

नणुक़ामल् विनैव़रै नाडिक् काप्पऩ्

उलकिऩिलेऩ् शेलऴल्लाम् उऩ्विदियē नीयē

उळ्निऩ्ऱुञ् चेय्वित्तुञ् चेय्किऩ्ऱा येऩ्ऱुम्

निलवुव़दोर शेलऴेऩक्किऩ् ऱुऩ्चेलऴ्ē येऩ्ऱुम्

निऩैव़ार्क्कु विऩैकळल्लाम् नीङ्कुन् ताऩ्ē”

– शिवज्ञानसिद्धि


पद का भावार्थ (सरल हिंदी)

जो द्वेष रहित (शलमिलन) होकर ज्ञान के द्वारा परमेश्वर (तलैवऩ्) को प्राप्त करते हैं, वह (ईश्वर) उन्हें अपने जैसा शुद्ध बना देते हैं और उनका ध्यान रखते हैं। यह सुनिश्चित करते हुए कि कर्म (विऩै) उनसे नजदीक न आए (नणुक़ामल्), ईश्वर (उन भक्तों के) स्वयं के द्वारा किए गए कर्म के कारण, दूसरों के कर्मों के शुभ-अशुभ फलों को उन्हें भोगे बिना ही समाप्त (ऊट्टिओऴिप् पाऩाय्) कर देते हैं, जिससे उन्हें भलाई (नलमुडऩ्ē) प्राप्त हो।

और जो (भक्त) सदैव यह स्मरण (निऩैव़ार्) करते हैं कि:

“संसार में मेरे सभी कार्य (शेलऴल्लाम्आपकी ही विधि (उऩ्विदियē) हैं, और आप ही भीतर रहकर (उळ्निऩ्ऱुम्प्रेरणा देकर भी(चेय्वित्तुम्करवाते भी हैं (चेय्किऩ्ऱा)।”

“इस संसार में जो भी प्रकाशमान कर्म (निलवुव़दोर शेलऴ्) मुझे दिखता है, वह आज (अब) मेरा नहींआपका ही कार्य (उऩ्चेलऴ्ē) है।”

ऐसे चिंतन करने वाले भक्तों के सभी कर्म (विऩैकळल्लाम्स्वयं ही नष्ट (नीङ्कुन् ताऩ्ē) हो जाते हैं।


3. टीका (पॊऴिप्पुऎ) का सार

ईश्वर-सेवा (इरैपण‍ि) की विधि

ईश्वर-सेवा में लीन रहना कैसा होता है? जब भक्त एकाकार (एकर्ऩाय्) स्थिति से विचलित होकर, कभी-कभी स्वयं के द्वारा बाहरी कर्म (पुऱत्तुच् शेलऴ्) करते हैं, तो वे ईश्वर से कहते हैं: “आप ही मेरे भीतर रहकर (उळ्निऩ्ऱुम्) कार्य करवा रहे हैं, इसलिए संसार में मुझे कोई कर्म करना शेष नहींहै। मेरे द्वारा किए गए शुभ (इदम) और अशुभ (अगितम) कार्य, सब आपका ही कार्य हैं। दूसरों द्वारा मुझ पर किए गए कार्य भी आप ही उनसे करवाते हैं (चेय्वित्तुम्), अतः वे भी आप ही के कार्य हैं, किसी और के नहीं।” इस प्रकार, जो भक्त ईश्वर की कृपा (अवऩरुळ्) के अतिरिक्त किसी चीज़ का विचार नहीं करते हुए अपनेपन को खो देते हैं (तम्मै इऴन्तुनिऱ्कप् पेऱुतल्), वही ईश्वर-सेवा की विधि है।

  • सेवा (पण‍ि) का अर्थ है कर्म, और ईश्वर-सेवा (इरैपण‍ि) का अर्थ है सब कुछ ईश्वर का कार्य मानना। ऐसे भक्तों में “मैंने किया” या “दूसरे ने किया” यह अज्ञान (अञ्ज्ञानम्) और पुण्य-पाप (पुण्णिय पावह़्कळाय्) के रूप में बांधने वाला कर्म (कऩ्मम्) प्रवेश नहीं कर पाता और समाप्त हो जाता है।

ईश्वर की निष्पक्षता (नडुवुनिलै)

शिवपरमात्मा सच्चे ज्ञान द्वारा स्वयं की शरण (अडैक्क़लम्) में आए भक्तों को स्वयं के समान शुद्ध (சுத்தன்) करके उनकी रक्षा (पातुक़ात्तलुम्) करते हैं। जिस प्रकार मंत्रबल से वश में किया गया साँप कभी अवसर मिलने पर दंश कर सकता है, उसी प्रकार ईश्वर-सेवा में लीन भक्त को स्पर्श न कर सका संचित कर्म (आकामीय विऩै), जब कोई दूसरा व्यक्ति उन भक्त के साथ शुभ या अशुभ कर्म करता है, तो उस संबंध (अச்சम्पन्तम्) के माध्यम से भक्त के शुभ-अशुभ भोगों को बढ़ाकर (अतिकप्पडुत्ति) उन्हें भोगने देते हैं, ताकि वे शीघ्र ही कर्मों से मुक्त हो जाएँ।

कोई यह पूछ सकता है: “इस प्रकार मुक्त (मुत्तर्) के कर्म को ईश्वर की सेवा मान लेना और अन्य लोगों के कर्म को उनका कर्म मानकर भोगने देना, क्या ईश्वर के लिए पक्षपात (शलऩम्) नहीं है?” उत्तर है: “यह पक्षपात नहीं है। चूंकि मुक्तजन (मुत्तर्केवल ईश्वर पर निर्भर (तऩ्ऩैयē चार्न्तु निऱ्ऱलिऩालुम्) रहते हैं, और अन्य लोग ऐसा नहीं करते (अங்ஙனஞ் சாராது நிற்றலினாலும்), इसलिए जिसके लिए जो उचित है, उसके अनुसार कार्य करना उचित ही है (तक़ुतियादलिऩ् शलऩमिऩ्मै यऱिक)”।

निष्कर्ष

  • दूसरों के कर्मों के फल को बढ़ाकर (मिकुवित्तुभोगवाकर समाप्त (ऊट्टि ओऴित्तल्ē) कर देना ही, वास्तव में भक्त को कर्म के पास न आने से बचाना (नणुक़ामற் காப்பதெऩக்) है। यह कार्य भी करुणा (कరుణै) ही है, क्योंकि यह उन्हें शीघ्र मोक्ष (नल् वऴिप्पेडुत्तल्) की ओर ले जाता है।
  • यदि ईश्वर-सेवा में लीन भक्त कोई पाप कर्म (पातक़त्तै) भी कर दे, तो ईश्वर उसे भी सेवा में परिवर्तित (पण‍िय़ाक्कीविट्टु) कर देते हैं, जबकि दूसरों के शुभ-अशुभ कर्मों को उन पर वापस (पालिशैयச் शेय्तल्) करते हैं ताकि उनका अहंकार (முனைப்புத்) नष्ट हो जाए। यह धर्मसंगत (मुऱैमैय़ाम्) कार्य है।

4. ग्रन्थ और टीकाकार का संदर्भ

श्री अरुणन्ति शिवाचार्य (śrī aruṇanti śivācāriyar) द्वारा रचित शिवज्ञानसिद्धि सु-पक्ष (śivajñānasiddhiyār supakkam) का मूल पाठ और उस पर थिरुक्कैलाय परमपरै थिरुवावडुथुरै (tirukkaillāya paramparai tiruvāvaṭu tuṟaiआधीन के द्राविड़ महाभाष्य (ttirāviṭa māpāṭiya) के रचयिता माधव शिवज्ञान योगिगल (mātavac civajñāṉa yōkikaḷ) द्वारा रचित टीका। और इस टीका पर आधारित,थिरुवावडुथुरै अधीन शैव प्रचारक और देवकोटै शिवागम सिद्धांतानुपालन संघ (tēvakōṭṭai civākama cittānta paripālaṉa caṅkattuc) के सिद्धांत शास्त्र बोधक (cittānta cāttira pōtakarumākiyaतूत्तुक्कुडि पॊ. मुत्तैयापिल्लै (tūttukkuṭi po. muttaiyapiḷḷai) द्वारा लिखित सरल टीका (poḻippurai) (1926) से उद्धृत।

The text states that God’s impartiality is not compromised by accepting the actions of a devotee who abides in Divine Service as His own action, while not accepting the actions of others in the same way, but making them experience the consequences of their actions.


The Śivajñānasiddhiyār Verse

“Free from deceit, through Knowledge, the Lord makes those who seek Him one with Himself and protects them; He is not unfaithful.

Through the actions performed by them (the devotees), He lovingly feeds them the karma done by others and resolves (their remaining karma).

For those who constantly contemplate: ‘All my deeds in the world are Your decree, You alone dwell within and make me act,’

and ‘No deed shines for me now; it is all Your action,’

all their karmas shall cease on their own.”

Śivajñānasiddhiyār

Koḍu (Word-by-Word Interpretation)

(Ko – ḍu.) You alone dwell within (and make me act); no deed shines for me in the world now; all my deeds are Your decree, and You make me act and act (through others), and this is Your action alone—for those who contemplate thus, all their karmas shall cease on their own. The Lord, through Knowledge, makes those who seek Him one with Himself and protects them. He is not unfaithful (deceitful), but rather, through the action done by them (the devotees), and the actions done by others, He lovingly feeds (the fruits) and resolves (their karma).


Poḻippurai (Detailed Commentary)

(Po – rai.) As to what abiding in Divine Service means: if the soul, having moved from the state of single union (Ekan) with God, performs an external action at any time, he should then turn to God and affirm: Since You alone dwell within me and make me act, no action is manifest to me in the world; all good and bad deeds performed by me are Your action alone; and all deeds done to me by others are also Your action, since You use others to make them act—there is no other cause. To attain this state of losing one’s self and contemplating nothing but His grace is the method of Divine Service. Service (Paṇi) means action. Divine Service means seeing all action as God’s action. Ignorance, which is the thought “I acted” or “another acted,” and karma (Kanmam), which binds as merit and sin, shall not enter those who attain this state and shall pass away.

Therefore, Śivaperumān protects those who take refuge in Him through such true knowledge by making them pure like Himself. Just as a snake subdued by a spell remains still but will bite if it finds an opportune moment, the future karma (Ākāmiyam), which was unable to affect the devotee who abides in Divine Service, now uses the action (Itham and Ahitham) done by others to that devotee as a medium. Thus, it accompanies the devotee’s good and bad experiences, and God makes it happen, intensifying the fruits of the actions done by others and feeding them to the devotee for their spiritual well-being (to guide them to the good path).

If it is asked whether treating the action done by the liberated soul (Mutthar) as Divine Service for them, and the action done by others as karma for them, would not compromise God’s impartiality: it is known that since the liberated soul relies only on God, and others do not, it is appropriate to act according to the state of each soul; hence, there is no partiality.

(E – ṟu.) Understand that intensifying and feeding (the fruits of) the actions done by others, thereby resolving (the karma), is the way to protect the devotee from the approach of karma. He said “lovingly feeds and resolves” instead of just “feeds” to indicate that feeding (the fruits) to others is also an act of grace. Thus, one knows that the good and bad done by the liberated soul causes the good and bad done by others to be intensified and experienced until exhausted. This not only states that karma will not affect the liberated soul abiding in the Lord’s Service but also explains that abiding in the Lord’s Service is the contemplation: “All my deeds in the world are Your decree, You alone dwell within and make me act, and no deed shines for me now, it is Your action alone.”

In response to those who argue that converting a transgression done by one abiding in Divine Service into Divine Service, and making those who did good or bad to the devotee experience the corresponding good or bad, is not impartial for God: it is declared that protecting those who have abandoned their own action and taken refuge in God from the approach of karma, and conversely, intensifying the experience of those who act with self-will (“I”) until that will is resolved, is the right procedure.

Śrī Aruṇanti Śivācāriyar’s Śivajñānasiddhiyār Supakkam Mūlamum (Original Text) and the Commentary (Urai) upon it by Mātavac Civajñāṉa Yōgikaḷ, Author of the Drāviḍa Mahābhāṣya of the Tiruvāvaṭu Tuṟai Ātīnam, belonging to the Tirukkaillāya tradition, and following that commentary, the Poḻippurai (Simple Commentary) written by Tūttukkuṭi Po. Muttaiyapiḷḷai (1926), Śaiva Propagator of the Tiruvāvaṭu Tuṟai Ātīnam and Teacher of Siddhānta Śāstra at the Devakōṭṭai Civāgama Siddhānta Paripālana Saṅgam—taken from this book.

Le texte affirme que l’impartialité de Dieu n’est pas compromise lorsqu’il accepte les actions d’un dévot engagé dans le Service Divin comme Sa propre action, tandis qu’il n’accepte pas de la même manière les actions des autres, les obligeant à en subir les conséquences.


Le Vers de Śivajñānasiddhiyār

« Exempt de toute inconstance, par la Connaissance, le Seigneur fait Siens ceux qui L’atteignent et les protège ; Il n’est pas infidèle.

Par les actions qu’ils (les dévots) ont accomplies, Il leur fait consommer avec bienveillance (nalamuḍanē) le karma fait par autrui et l’épuise.

Pour ceux qui méditent constamment : ‘Toutes mes actions dans le monde sont Votre décret, Vous seul demeurez en moi, Vous me faites agir et Vous agissez’,

et ‘Aucune action n’est manifeste pour moi ; c’est Votre action’,

tous les karmas disparaîtront d’eux-mêmes. »

Śivajñānasiddhiyār

Koḍu (Interprétation Mot-à-Mot)

(Ko – ḍu.) Vous seul demeurez en moi (et me faites agir) ; aucune action n’est manifeste pour moi dans le monde maintenant ; toutes mes actions sont Votre décret, et Vous me faites agir et agissez (par d’autres), et ceci est Votre action seule — pour ceux qui contemplent ainsi, tous les karmas disparaissent d’eux-mêmes. Le Seigneur, par la Connaissance, fait Siens ceux qui L’atteignent et les protège. Il n’est pas inconstant (trompeur), mais plutôt, par l’action faite par eux (les dévots) et les actions faites par d’autres, Il les nourrit (des fruits) avec bienveillance et résout (leur karma).


Poḻippurai (Commentaire Détaillé)

(Po – rai.) Quant à ce que signifie demeurer dans le Service Divin : si l’âme, s’étant écartée de l’état d’union unique (Ekan) avec Dieu, accomplit une action extérieure à un moment donné, elle doit alors se tourner vers Dieu et affirmer : Puisque Vous seul demeurez en moi et me faites agir, aucune action ne m’est manifeste dans le monde ; toutes les actions bonnes et mauvaises faites par moi sont Vôtre seule action ; et toutes les actions faites à mon égard par les autres sont également Vôtre action, puisque Vous les faites agir par d’autres – il n’y a pas d’autre cause. Atteindre cet état de perdre son propre moi et de ne contempler rien d’autre que Sa grâce est la méthode du Service Divin. Service (Paṇi) signifie action. Service Divin signifie voir toute action comme l’action de Dieu. L’ignorance, qui est la pensée “j’ai agi” ou “un autre a agi”, et le karma (Kanmam), qui lie sous forme de mérite et de péché, n’entreront pas dans ceux qui atteignent cet état et disparaîtront.

Par conséquent, Śivaperumān protège ceux qui se réfugient en Lui par cette vraie connaissance en les rendant purs comme Lui. De même qu’un serpent maîtrisé par un sortilège reste immobile mais mord s’il trouve une opportunité, le karma futur (Ākāmiyam), qui était incapable d’affecter le dévot qui demeure dans le Service Divin, utilise l’action (Itham et Ahitham) faite par les autres à ce dévot comme un médium. Ainsi, il accompagne les expériences bonnes et mauvaises du dévot, et Dieu le fait se produire, intensifiant les fruits des actions faites par autrui et les leur faisant consommer pour leur bien-être spirituel (pour les guider vers la bonne voie).

Si l’on demande si le fait de traiter l’action accomplie par l’âme libérée (Mutthar) comme Service Divin pour elle, et l’action accomplie par les autres comme karma pour elle, ne compromettrait pas l’impartialité de Dieu : on sait que puisque l’âme libérée ne dépend que de Dieu, et que les autres ne le font pas, il est approprié d’agir selon l’état de chaque âme ; par conséquent, il n’y a pas de partialité.

(E – ṟu.) Comprenez qu’intensifier et faire consommer (les fruits des) actions faites par autrui, résolvant ainsi (le karma), est la manière de protéger le dévot de l’approche du karma. Il a dit “nourrit avec bienveillance et résout” au lieu de simplement “nourrit” pour indiquer que le fait de faire consommer (les fruits) aux autres est aussi un acte de grâce. Ainsi, on sait que le bien et le mal faits par l’âme libérée amènent le bien et le mal faits par autrui à être intensifiés et expérimentés jusqu’à épuisement. Ceci non seulement déclare que le karma n’affectera pas l’âme libérée demeurant dans le Service du Seigneur, mais explique aussi que demeurer dans le Service du Seigneur est la contemplation : “Toutes mes actions dans le monde sont Votre décret, Vous seul demeurez en moi et me faites agir, et aucune action ne m’est manifeste maintenant, c’est Votre action seule.”

En réponse à ceux qui soutiennent que convertir une transgression faite par celui qui demeure dans le Service Divin en Service Divin, et faire expérimenter le bien ou le mal correspondant à ceux qui ont fait du bien ou du mal au dévot, n’est pas impartial pour Dieu : il est déclaré que protéger de l’approche du karma ceux qui ont abandonné leur propre action et se sont réfugiés en Dieu, et, inversement, intensifier l’expérience de ceux qui agissent avec volonté propre (“Je”) jusqu’à ce que cette volonté soit résolue, est la procédure correcte.

Śivajñānasiddhiyār Supakkam Mūlamum (Texte Original) de Śrī Aruṇanti Śivācāriyar et le Commentaire (Urai)qui l’accompagne de Mātavac Civajñāṉa Yōgikaḷ, Auteur du Drāviḍa Mahābhāṣya de l’Ātīnam de Tiruvāvaṭu Tuṟai, appartenant à la tradition de Tirukkaillāya, et d’après ce commentaire, le Poḻippurai (Commentaire Simple) écrit par Tūttukkuṭi Po. Muttaiyapiḷḷai (1926), Propagateur Śaiva de l’Ātīnam de Tiruvāvaṭu Tuṟai et Professeur de Śāstra Siddhānta à la Devakōṭṭai Civāgama Siddhānta Paripālana Saṅgam—extrait de ce livre.

El texto afirma que la imparcialidad de Dios no se ve comprometida al aceptar las acciones de un devoto que permanece en el Servicio Divino como Su propia acción, mientras que no acepta de la misma manera las acciones de otros, sino que les permite experimentar las consecuencias de sus acciones.


El Verso de Śivajñānasiddhiyār

“Libre de engaño, por el Conocimiento, el Señor hace Suyo a quien lo alcanza y lo protege; Él es incorruptible.

Por las acciones realizadas por ellos (los devotos), Él amorosamente les hace consumir el karma hecho por otros y lo resuelve (lo agota).

Para aquellos que contemplan constantemente: ‘Todas mis acciones en el mundo son Vuestro decreto, Vos solo habitáis dentro y me hacéis actuar’,

y ‘Ninguna acción brilla para mí ahora; todo es Vuestra acción’,

todos sus karmas se disiparán por sí mismos.”

Śivajñānasiddhiyār

Koḍu (Interpretación Palabra por Palabra)

(Ko – ḍu.) Vos solo habitáis dentro (y me hacéis actuar); ninguna acción brilla para mí en el mundo ahora; todas mis acciones son Vuestro decreto, y Vos me hacéis actuar y actuáis (a través de otros), y esta es Vuestra acción solamente—para aquellos que contemplan así, todos los karmas se disiparán por sí mismos. El Señor, por el Conocimiento, hace Suyo a quien lo alcanza y lo protege. Él no es inconstante (engañoso), sino que, a través de la acción hecha por ellos (los devotos) y las acciones hechas por otros, Él los nutre (de los frutos) amorosamente y resuelve (su karma).


Poḻippurai (Comentario Detallado)

(Po – rai.) En cuanto a lo que significa permanecer en el Servicio Divino: si el alma, habiéndose apartado del estado de unión única (Ekan) con Dios, realiza una acción externa en cualquier momento, debe entonces volverse a Dios y afirmar: Puesto que solo Vos residís dentro de mí y me hacéis actuar, ninguna acción me es manifiesta en el mundo; todos los actos buenos (Itham) y malos (Ahitham) hechos por mí son Vuestra acción solamente; y todos los actos hechos hacia mí por otros también son Vuestra acción, ya que Vos los hacéis actuar a través de otros—no hay otra causa. Alcanzar este estado de perder el propio yo y no contemplar nada más que Su gracia es el método del Servicio Divino. Servicio (Paṇi) significa acción. Servicio Divino significa ver toda acción como la acción de Dios. La ignorancia, que es el pensamiento “yo actué” o “actuó otro”, y el karma (Kanmam), que ata como mérito y pecado, no entrarán en aquellos que alcanzan este estado y desaparecerán.

Por lo tanto, Śivaperumān protege a aquellos que se refugian en Él a través de ese verdadero conocimiento, haciéndolos puros como Él. Al igual que una serpiente dominada por un hechizo permanece quieta pero muerde si encuentra una oportunidad, el karma futuro (Ākāmiyam), que no podía afectar directamente al devoto que permanece en el Servicio Divino, utiliza la acción (Itham y Ahitham) hecha por otras personas a ese devoto como un medio. Así, acompaña las experiencias buenas y malas del devoto, y Dios lo hace suceder, intensificando los frutos de las acciones hechas por otros y alimentándoselos al devoto para su bienestar espiritual (para guiarlos hacia el buen camino).

Si se pregunta si tratar la acción hecha por el alma liberada (Mutthar) como Servicio Divino para ella, y la acción hecha por otros como karma para ella, no comprometería la imparcialidad de Dios: se sabe que dado que el alma liberada se apoya únicamente en Dios, y los demás no lo hacen, dispensar justicia de acuerdo con el estado de cada alma es apropiado; por lo tanto, no hay parcialidad.

(E – ṟu.) Entended que intensificar y hacer consumir (los frutos de) las acciones hechas por otros, resolviendo así (el karma), es la forma de proteger al devoto del acercamiento del karma. Él dijo “nutre amorosamente y resuelve” en lugar de solo “nutre” para indicar que alimentar (los frutos) a los demás es también un acto de gracia. Por lo tanto, se sabe que el bien y el mal hechos por el alma liberada hacen que el bien y el mal hechos por otros se intensifiquen y se experimenten hasta que se agoten. Esto no solo declara que el karma no afectará al alma liberada que permanece en el Servicio del Señor, sino que también explica que permanecer en el Servicio del Señor es la contemplación: “Todas mis acciones en el mundo son Vuestro decreto, Vos solo habitáis dentro y me hacéis actuar, y ninguna acción me es manifiesta ahora, es Vuestra acción solamente.”

En respuesta a aquellos que argumentan que convertir una transgresión hecha por quien permanece en el Servicio Divino en Servicio Divino, y hacer que quienes hicieron bien o mal al devoto experimenten el bien o mal correspondiente, no es imparcial para Dios: se declara que proteger del acercamiento del karma a aquellos que han abandonado su propia acción y se han refugiado en Dios, y, por el contrario, intensificar la experiencia de aquellos que actúan con voluntad propia (“Yo”) hasta que esa voluntad se resuelva, es el procedimiento correcto.

Śivajñānasiddhiyār Supakkam Mūlamum (Texto Original) de Śrī Aruṇanti Śivācāriyar y el Comentario (Urai)que lo acompaña de Mātavac Civajñāṉa Yōgikaḷ, Autor del Drāviḍa Mahābhāṣya del Ātīnam de Tiruvāvaṭu Tuṟai, perteneciente a la tradición de Tirukkaillāya, y a partir de ese comentario, la Poḻippurai (Comentario Simple) escrita por Tūttukkuṭi Po. Muttaiyapiḷḷai (1926), Propagador Śaiva del Ātīnam de Tiruvāvaṭu Tuṟai y Profesor de Śāstra Siddhānta en el Devakōṭṭai Civāgama Siddhānta Paripālana Saṅgam—tomado de este libro.